5 C 267/2024-43 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 17 400 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené ubytování. Tvrdila, že spolu dne 4.9.2023 uzavřeli smlouvu o ubytování č. , Anonymizováno, , na základě které žalobkyně žalovanému poskytla ubytovací jednotku č. , hodnota, a žalovaný se jí za to zavázal hradit měsíčně 5 400 Kč vždy do 20. dne v daném měsíci, přičemž následně od února r. 2024 došlo k navýšení této částky na 6 000 Kč měsíčně. Žalovaný však nezaplatil i přes výzvu úhradu za měsíc leden, únor a březen r. 2024, žalobkyně se tak po něm domáhá zaplacení příslušné částky spolu s úrokem z prodlení. Následně vzala žalobkyně žalobu co do 44,40 Kč s příslušenstvím zpět.2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.3. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:5. Ze smlouvy o ubytování č. , Anonymizováno, má soud za prokázané, že spolu dne 4.9.2023 strany uzavřely smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout k užívání bytovou jednotku č. , hodnota, v ubytovacím zařízení na adrese , adresa, a žalovaný se jí za to zavázal hradit 5 400 Kč měsíčně vždy do 20. dne daného měsíce, přičemž si strany dohodly, že pokud bude tato smlouva prodloužena tak, že ubytování bude trvat po dobu, která zasáhne do dalšího kalendářního roku, zvýší se úhrada za ubytování automaticky o roční míru inflace vyjádřenou přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen vyhlášenou ČSÚ, a to počínaje 31.1. roku následujícího po roce, za který je inflace vyhlášena. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 4.10.2023 s možností automatického opakovaného prodloužení na dobu, na níž byla původně uzavřena, v případě, kdy ani jedna ze stran nedoručí druhé straně pět dnů před uplynutím doby trvání smlouvy, že trvá na jejím ukončení.6. Ze zprávy ČSÚ soud zjistil, že průměrná roční míra inflace v r. 2023 dosahovala v ČR 10,7 %.7. Podle dohody o ukončení smlouvy o ubytování ze dne 4.9.2023 se strany dne 29.1.2024 dohodly na ukončení shora specifikované smlouvy ke dni 31.3.2024. Ke dni uzavření této dohody přitom již žalobkyně evidovala dluh na úhradě ve výši 5 400 Kč a žalovaný se jí jej zavázal uhradit do 5.2.2024.8. Dle výzvy z čl. 32 sestavila žalobkyně dne 8.4.2024 na jméno žalovaného výzvu k úhradě dluhu plynoucího ze shora specifikované smlouvy ve výši 17 400 Kč do 30.4.2024.9. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:10. Strany spolu dne 4.9.2023 uzavřely smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout k užívání bytovou jednotku č. , hodnota, v ubytovacím zařízení na adrese , adresa, a žalovaný se jí za to zavázal hradit 5 400 Kč měsíčně vždy do 20. dne daného měsíce, přičemž si strany dohodly, že pokud bude tato smlouva prodloužena tak, že ubytování bude trvat po dobu, která zasáhne do dalšího kalendářního roku, zvýší se úhrada za ubytování automaticky o roční míru inflace vyjádřenou přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen vyhlášenou ČSÚ, a to počínaje 31.1. roku následujícího po roce, za který je inflace vyhlášena. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 4.10.2023 s možností automatického opakovaného prodloužení na dobu, na níž byla původně uzavřena, v případě, kdy ani jedna ze stran nedoručí druhé straně pět dnů před uplynutím doby trvání smlouvy, že trvá na jejím ukončení. Průměrná roční míra inflace v r. 2024 dosahovala v ČR 10,7 %.11. Dne 29.1.2024 se strany dohodly na ukončení shora specifikované smlouvy ke dni 31.3.2024. Ke dni uzavření této dohody přitom již žalobkyně evidovala dluh za žalovaným na úhradě ve výši 5 400 Kč a žalovaný se jí jej zavázal uhradit do 5.2.2024.12. Žalobkyně dne 8.4.2024 sestavila na jméno žalovaného výzvu k úhradě dluhu plynoucího ze shora specifikované smlouvy ve výši 17 400 Kč do 30.4.2024.13. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z.14. Dle § 2327 odst. 1 o.z. má ubytovaný právo užívat prostor vyhrazený mu k ubytování, jakož i společné prostory ubytovacího zařízení (ubytovací prostor) a využívat služby s ubytováním spojené.15. Ust. § 1970 o.z. stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Na základě těchto zákonných ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba částečně důvodná.17. V řízení bylo prokázáno, že spolu strany platně a účinně uzavřely dne 4.9.2023 smlouvu o ubytování, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k užívání bytovou jednotku č. , hodnota, v ubytovacím zařízení na adrese , adresa, a žalovaný se jí za to zavázal hradit 5 400 Kč měsíčně vždy do 20. dne daného měsíce, přičemž si strany dohodly, že pokud bude tato smlouva prodloužena tak, že ubytování bude trvat po dobu, která zasáhne do dalšího kalendářního roku, zvýší se úhrada za ubytování automaticky o roční míru inflace vyjádřenou přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen vyhlášenou ČSÚ, a to počínaje 31.1. roku následujícího po roce, za který je inflace vyhlášena. Předmětná smlouva přitom trvala od 4.9.2023 do 31.3.2024.18. Žalobkyně svou smluvně stanovenou povinnost splnila, když žalovanému poskytla předmětnou bytovou jednotku k užívání, žalovaný však řádně a včas nezaplatil sjednanou úhradu za měsíce leden – březen 2024, žalobkyně má tedy na tuto úhradu právo. Co se týče výše úhrady, jedná se za měsíc leden o částku 5 400 Kč a za měsíc únor a březen o částku 5 977,80 Kč za každý měsíc (5 400 Kč + inflace ve výši 10,7 % z této částky). Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 17 355,60 Kč. Jelikož pak žalovaný neuhradil dané úhrady řádně a včas, vždy do 20. dne v měsíci, má žalobkyně rovněž právo na příslušný úrok z prodlení plynoucí z jednotlivých úhrad vždy od 21. dne v měsíci ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na uvedené proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok II.).19. Řízení se dle § 79 odst. 1 o.s.ř. zahajuje na návrh. Ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. uvádí, že žalobce může vzít tento návrh za řízení zcela nebo zčásti zpět. Soud v takovém případě v daném rozsahu řízení zastaví (§ 96 odst. 2 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že vzala žalobkyně žalobu co do částky 44,40 Kč s příslušným úrokem z prodlení zpět, postupoval soud v souladu s § 96 o.s.ř. a dané řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.).20. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř. a rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 1336/2016 tak, že žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu, i když měla úspěch jen částečný, poněvadž se jednalo o neúspěch v poměrně nepatrné části. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024 co do úkonů učiněných do tohoto data a ve znění od 1.1.2025 co do úkonů po tomto datu. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 1 820 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 5 460 Kč za 2 úkony (převzetí věci, žaloba) dle § 6, §7 bod 5/, §11 písm. a/, d/a g/ vyhlášky a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 2 úkony ve věci po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 odst. 3 dané vyhlášky ve znění do 31.12.2024) a ve výši 450 Kč za jeden úkon (§13 odst. 3 téže vyhlášky ve znění od 1.1.2025). Zástupci dále náleží náhrada cestovného ve výši 2 165 Kč za cestu k jednání soudu osobním automobilem zn. Škoda Superb za 240km (cesta , adresa, a zpět) při sazbě 9,022 Kč za jeden kilometr dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. a/ vyhl. č. 475/2024 Sb. a náhrada za 6 půlhodin ztráty času strávených cestou k jednání soudu dne 20.3.2025 po 150 Kč, celkem 1 000 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci nebyla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., jelikož zástupce není jejím plátcem. Soud tak žalobkyni přiznal náklady v celkové výši 10 375 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně.21. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.22. Pro úplnost soud uvádí, že nerozhodoval o vrácení části soudního poplatku dle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, dle kterého soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednání