20 C 98/2020-14 — Okresní soud ve Vsetíně

Žalobce se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 4. 5. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 810 Kč s příslušenstvím ve smyslu § 24c odstavce 2 zákona č. 168/1999 Sb. Soud ve věci nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl tento z úřední povinnosti usnesením zdejšího soudu zrušen. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodoval soud v této věci bez nařízení jednání. V žalobě žalobce uvedl, že dle Centrálního registru vozidel byl žalovaný vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm³ [registrační značka], a to od 30. 10. 2018 do 22. 12. 2018. Za toto období však žalovaný neměl uzavřené tzv. pojištění odpovědnosti ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. Žalobce tak požaduje po žalovaném žalovanou částku, která je vypočtena ve smyslu výše uvedeného zákona za období 54 dní, když denní sazba dle zákona v tomto případě představuje částku 65 Kč. Celkově tak žalobce požaduje po žalovaném uhradit částku 3 510 Kč spolu s náklady na uplatnění této pohledávky a na její vymáhání, které představují v součtu částku 300 Kč. Žalovaný tak dlužil žalobci částku 3 810 Kč. Dle ustanovení § 24c odstavce 1 zákona č. 168/1999 Sb. je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit [anonymizováno] příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Dle ustanovení § 24c odstavce 2 zákona č. 168/1999 Sb. se výše příspěvku určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem a nákladů na jeho uplatnění v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu. Z listin předložených žalobcem dospěl soud k závěru, že žalobce dostatečně doložil v žalobě uplatněný nárok. Žalobce rovněž předložil soudu výzvy k úhradě, které zasílal žalovanému a na které žalovaný nereagoval. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě žalované částky, jelikož dospěl k závěru, že nárok žalobce je po právu. Kromě žalované částky soud přiznal žalobci i zákonný úrok z prodlení. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 1 písm. a sazebníku soudních poplatků zákona č.549/ 1991 Sb. a odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 300 Kč režijního paušálu za 3krát úkon právní pomoci po 300 Kč, a 21 % DPH ve výši 189 Kč, celkem tedy 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.