18 C 173/2022-73 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobce se v řízení domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným povinnost vyklidit a odevzdat žalobci pozemky, jejichž je žalobce výlučným vlastníkem. Tyto pozemky včetně rodinného domu jsou podle tvrzení žalobce užívány ze strany žalovaných bez jakéhokoliv právního titulu.2. Žalovaný 1) se k žalobě při jednání vyjádřil tak, že se k ní nechce vyjadřovat. Žalovaný 1) přesto následně uvedl, že navrhuje zamítnutí žaloby, přičemž co do argumentace poukazoval zejména na předchozí dvě soudní řízení (o určení věcného břemene žalované 2) a o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví).3. Žalovaná 2) se k žalobě vyjádřila prostřednictvím opatrovníka tak, že s žalobou nesouhlasí, že k nemovitostem má trvalou vazbu, že nemá možnost zajistit si jiné bydlení a že uplatnění nároku ze strany žalobce je v rozporu s dobrými mravy.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.5. Účastníci učinili v řízení nesporným, že předmětné nemovitosti jsou ze strany žalovaných fakticky stále užívány.6. Z předžalobních upomínek a potvrzení o odeslání soud zjistil, že žalovaný 1) i žalovaná 2) byli ze strany právního zástupce žalobce v září 2022 vyzváni k tomu, aby nemovitosti vyklidili.Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec9. Z prohlášení , tituly před jménem, , Anonymizováno, ze dne 17. 2. 2023 soud zjistil, že , tituly před jménem, , Anonymizováno, je dcerou žalované 2) a že , tituly před jménem, , Anonymizováno, potvrdila, že v únoru 2020 podala přihlášku k umístění žalované 2) do domova pro seniory s tím, že v únoru 2020 k umístění nedošlo, a to i pro nesouhlas žalovaného 1). K další možnosti došlo 16. 2. 2023, když se v daném zařízení uvolnilo místo, nicméně , datum, žalovaný 1) umístění žalované 2) v daném zařízení odmítl.10. Z prohlášení , tituly před jménem, , Anonymizováno, ze dne 21. 10. 2021 soud zjistil, že , tituly před jménem, , Anonymizováno, jednala o umístění žalované 2) v domově pro seniory v roce 2020, kdy k umístění žalované 2) nedošlo i s ohledem na nesouhlas žalovaného 1). , tituly před jménem, , Anonymizováno, dále uvedla, že o žalovanou 2) bylo pečováno charitou, kdy však tuto péči žalovaný 1) zrušil.11. Z listu vlastnictví č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, soud zjistil, že předmětných pět pozemků je ve výlučném vlastnictví žalobce, tyto nemovitosti nejsou zatíženy žádným věcným právem. Nabývacím titulem ve prospěch žalobce je rozsudek zdejšího soudu ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (srov. níže).12. Z usnesení zdejšího soudu a Krajského soudu v , adresa, ve věci , spisová značka, soud zjistil, že řízení o určení věcného břemene – služebnosti bydlení a užívání vydržením, kterého se domáhala žalovaná 2), bylo s ohledem na zpětvzetí žaloby v plném rozsahu zastaveno. Usnesení okresního soudu o zastavení řízení bylo následně odvolacím soudem potvrzeno.13. Ze spisu zdejšího soudu 13 C 77/2016 bylo zjištěno, že prvním rozsudkem ve věci bylo rozhodnuto o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a to částečně do výlučného vlastnictví tehdejší žalobkyně a částečně do výlučného vlastnictví žalovaného 1), a částečně do jejich podílového spoluvlastnictví. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný 1), a to proti všem jeho výrokům. Tento rozsudek byl následně k odvolání žalovaného 1) zrušen. Druhým rozsudkem okresního soudu bylo podílové spoluvlastnictví mezi žalobcem a žalovaným 1) zrušeno a předmětné pozemky byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce oproti povinnosti žalobce zaplatit žalovanému 1) vypořádací podíl ve výši , částka, . Tento rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem a nabyl právní moci 26. 8. 2022. V tomto řízení vycházely soudy z ocenění předmětných nemovitostí na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, ve výši , částka, .14. Zjištěný skutkový stav lze ve stručnosti shrnout následovně.15. Na základě pravomocného rozsudku ve věci vypořádání spoluvlastnictví žalobce a žalovaného 1) je výlučným vlastníkem všech pěti předmětných pozemků žalobce, přičemž nemovitosti nejsou podle zápisu v katastru nemovitostí zatíženy žádným věcným právem. V řízení o vypořádání spoluvlastnictví bylo původně rozhodnuto o tom, že nemovitosti se přikazují částečně do výlučného vlastnictví účastníků a částečně do jejich podílového spoluvlastnictví, nicméně tento rozsudek byl k odvolání žalovaného 1) zrušen. Žalovaná 2) se v minulosti domáhala určení existence věcného břemene v její prospěch, a to služebnosti bydlení a užívání, nicméně dané řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby v plném rozsahu. Oba žalovaní předmětné nemovitosti stále fakticky užívají. Žalobce jako výlučný vlastník vyzval oba žalované písemně k tomu, aby nemovitosti v jeho vlastnictví vyklidili, což však neučinili, a to ani v průběhu tohoto soudního řízení po doručení žaloby. S ohledem na vysoký věk a , podezřelý výraz, stav žalované 2) byla učiněna žádost o její umístění do odpovídajícího pečovatelského zařízení, přičemž možnost umístit zde žalovanou 2) byla i v únoru 2023. Tuto možnost žalovaný 1) odmítl s tím, že se chce o žalovanou 2) (svoji matku) starat doma, což potvrdil i při jednání. Žalovaný 1) rovněž příslušným zařízením řekl, že pro žalovanou 2) nemají rezervovat místo.16. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.17. Při uplatnění nároku na vydání věci je žalobce povinen prokázat okolnosti, od nichž odvozuje vlastnické právo k věci, jakož i skutečnost, že žalovaný nabyl držbu či detenci k jeho věci; naopak žalobce není povinen prokázat, že žalovaný mu věc stále neoprávněně zadržuje. Dojde-li k prokázání nabytí držby či detence žalovaným, leží důkazní břemeno o pozbytí držby na žalovaném (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2721/2018).18. Ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. vyžaduje, aby žalující jednak prokázal, že mu svědčí právní skutečnost, na jejímž základě lze nabýt vlastnické právo, popřípadě jiné právo, k věci, jež legitimuje k podání vindikační žaloby, a současně prokázal, že věc přešla do držby či detence žalovaného, který má, chce-li se žalobě o vydání věci úspěšně bránit, důkazní břemeno o pozbytí držby. Ze zákonného znění § 1040 odst. 1 o. z. vyplývá, že vindikační žaloba nemůže být úspěšná, pokud žalovaný věc žalobce drží oprávněně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2081/2017).19. Žalobce v řízení prokázal své vlastnické právo k nemovitostem, stejně tak prokázal, že nemovitosti jsou ze strany obou žalovaných stále užívány. Žalovaní, kteří potvrdili, že nemovitosti stále užívají, přes výzvu soudu neprokázali, že by k užívání nemovitostí měli jakýkoli řádný titul, tedy že by nemovitosti užívali oprávněně.20. Ohledně námitky, že výkon práva žalobce na ochranu jeho vlastnického práva je v rozporu s dobrými mravy, soud uvádí, že z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3047/2020, plyne, že Nejvyšší soud k posouzení práva realizovaného žalobou na vyklizení z hlediska dobrých mravů a případného zneužití tohoto práva přijal a odůvodnil závěry, z nichž zejména plyne, že:- v případě neoprávněného zásahu do vlastnického práva užíváním nemovitosti (její části) bez právního důvodu odpovídá žalobě o vydání věci dle § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), (reivindikační žalobě) žaloba o vyklizení nemovitosti (její části);- za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000, pod číslem 126);- z toho, že argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, vyplývá, že odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a že musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují − v konkrétním případě − závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek);- při posouzení, zda argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje ten, kdo má povinnost nemovitost vyklidit, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá. Oněmi rozhodnými okolnostmi jsou pak ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se ochrana jeho práva podmínila či odložila (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, a obdobně též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 1994, sp. zn. 2 Cdo 45/94, uveřejněný pod č. 36/1996 Sbírky soudních rozhod