10 C 107/2023-71 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 29. 6. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky 113 039,25 Kč (42 505,25 Kč+70 534 Kč).2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr podepsanou žalovaným dne 14. 10. 2020 soud zjistil, že byly zjištěny tři adresy žalovaného, dále žalovaný uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, pracuje na plný úvazek jako dělník s příjmem 33 696 Kč, jeho běžné výdaje jsou interní splátky PF ve výši 4 006 Kč a dále 4 000 Kč, celkem 8 006 Kč měsíčně. Údajně předložil pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 10. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , , adresa, poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku navýšenou o 25 549 Kč (úrok – 18 235 Kč, částka za zpracování 1 500 Kč, 5 814 Kč – komfortní splácení). Žalovaný měl celkem zaplatit 58 645 Kč v 24měsíčních splátkách po 2 444 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 50,50 %, RPSN ve výši 69,86 %.6. Žalobce doložil, že žalovaný zaplatil celkem 12 500 Kč.7. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr podepsanou žalovaným dne 19. 8. 2019 soud zjistil, že byly zjištěny dvě adresy žalovaného, dále žalovaný uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, pracuje na plný úvazek jako dělník s příjmem 26 863 Kč, další příjmy domácnosti 7 000 Kč, celkem příjmy 33 863 Kč, odhadované výdaje 9 000 Kč. Údajně předložil pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , RČ, ze dne 19. 8. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč na refinancování zápůjčky, kde předchozí dluh činil 17 922 Kč, takže žalovanému měla být reálně vyplacena částka 82 078 Kč. Měl zaplatit 100 000 Kč navýšenou o 39 546 Kč (úrok - 9 846 Kč, částka za zpracování a administrativní činnost, flexibilní splácení - 22 400 Kč, 7 300 Kč - částka za vedení účtu). Žalovaný měl celkem zaplatit 140 190 Kč v 36měsíčních splátkách po 4 006 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 14 %.9. Žalobce doložil, že žalovaný zaplatil celkem 72 108 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek.11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že jeho pohledávka byla postoupena na nového věřitele.12. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 1. 6. 2023 doporučeně.13. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které, poskytl žalobce žalovanému částku 30 000 Kč a 100 000 Kč a žalovaný zaplatil 12 500 Kč a 72 108 Kč.14. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že schopnost žalovaného úvěr splácet zkoumal s řádnou pečlivostí, když před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Tyto skutečnosti však nedoložil.15. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.16. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.17. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.21. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).22. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.23. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.24. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.25. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny dne 19. 8. 2019 a 14. 10. 2020. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.26. Soudní dvůr už v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů: „ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.27. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, žádné doklady však žalobce k těmto svým tvrzením nepředložil. Navíc je zřejmé, že žalovaný první úvěr, který žalobce poskytl nesplácel. Přesto žalobce poskytl další úvěr, aniž by si řádně ověřil, zda žalovaný je schopen dluh v plné výši uhradit. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaný příjem, zda z tohoto příjmu je schopen dluh splácet, jaké má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti apod. Neověřoval, zda žalovaný má jiné dluhy nebo půjčky, zda má vyživovací povinnost apod. Bylo na žalobci jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet. Nebylo ani uvedeno, jestli předchozí půjčku nebo půjčky splácí. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které h