18 C 123/2023-95 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se v řízení domáhala, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví k pozemku , Test 2, st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a k pozemku , Test 2, , hodnota, , oba v k. ú. , adresa, (dále jen „nemovité věci“) a aby nemovité věci byly přikázány do vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně spoluvlastnický podíl k těmto nemovitým věcem nabyla v exekučních dražbách. V průběhu řízení žalobkyně toto stanovisko změnila s tím, že o přikázání nemovitých věcí zájem nemá a navrhuje jejich přikázání ostatním spoluvlastníkům, případně prodej formou veřejné dražby.2. Žalovaní se vyjádřili tak, že s žalobou nesouhlasí a namítli, že jde o situaci, kdy nejde žádat o zrušení spoluvlastnictví, a to pro nevhodnou dobu a že takový postup je k újmě ostatních spoluvlastníků, zejména žalovaného 3), který v rodinném domě bydlí, a že jde o zjevné zneužití práva.3. Účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to každý s podílem o velikosti 1/4 (výpisy z katastru nemovitostí). Žalobkyně tento svůj spoluvlastnický podíl nabyla v exekučních dražbách vedených proti povinnému , jméno FO, a povinné , Anonymizováno, , Anonymizováno, , rozené , jméno FO, (usnesení o příklepech). V říjnu 2022 nabídla žalobkyně žalovanému 1) a žalované 2) odkup jejich podílů (nabídky k prodeji a doručenky). Žalovaný 3) je v úpadku, který je řešen oddlužením formou splátkového kalendáře (usnesení o úpadku, usnesení o schválení oddlužení, soupis majetkové podstaty). Pro účely exekuce byl podíl o velikosti 1/8 na nemovitých věcech oceněn ve výši 126 000 Kč (znalecký posudek , právnická osoba, ). Soudem ustanovená znalkyně provedla ohodnocení nemovitých věcí, přičemž podle znaleckého posudku činí tržní hodnota 1 925 000 Kč (znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ).4. Podle § 1140 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.5. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.6. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.7. Podle judikatury platí, že: možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, stejně jako pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity, jsou pro soud závazné (viz Rc 4/2015). Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle občanského zákoníku tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (§ 1144 a násl. o. z.); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015), k vypořádání spoluvlastnictví prodejem věci ve veřejné dražbě podle § 1147 věty druhé o. z. je třeba přistoupit také tehdy, má-li podílový spoluvlastník sice zájem získat věc do svého výlučného vlastnictví, ale nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (srovnej opět Rc 4/2015; obdobně také judikatura k § 142 odst. 1 obč. zák., např. rozsudek ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1563/99, publikovaný v časopise Soudní rozhledy 9/2000). Jinak řečeno, má-li některý ze spoluvlastníků o věc zájem, avšak není schopen zaplatit přiměřenou náhradu, pak mu není možné věc přikázat, za situace, kdy nemovité věci nejsou reálně dělitelné (§ 1144 o. z.) a žádný ze spoluvlastníků o ně nemá zájem, nezbývá než nařídit prodej věcí ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.),(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1/2018).8. Žádná ze stran netvrdila, že by nemovité věci byly reálně dělitelné (naopak žalobkyně, žalovaná 2) i žalovaný 3), který v domě bydlí, uvedli, že faktické rozdělení domu možné není, což plyne i z popisu domu uvedeného ve znaleckém posudku).9. Žalobkyně podle svého aktuálního stanoviska nemá o přikázání nemovitých věcí zájem. Žalovaný 1) a žalovaná 2) k výslovnému dotazu soudu, zda mají o přikázání nemovitých věcí zájem, neuvedli ničeho a jednání se neúčastnili. Žalovaný 3) při jednání ke stejnému dotazu soudu uvedl, že nemá žádné finanční prostředky; i kdyby tedy soud postoj žalovaného 3) hodnotil tak, že by případně o přikázání zájem měl, je z jeho vyjádření zřejmé, že finanční prostředky k vyplacení vypořádacího podílu (byť třeba jen podílu žalobkyně, pokud by se tak žalovaní dohodli) nemá. V takové situaci proto přicházel do úvahy jediný možný způsob vypořádání, a to prodej ve veřejné dražbě podle § 1147 o. z.10. Námitky žalovaných proti zrušení spoluvlastnictví nejsou důvodné. V dané souvislosti lze obecně odkázat na následující závěry judikatury: věk žalovaného, skutečnost, že v předmětných nemovitostech dlouhodobě bydlel a v současnosti i se svou rodinou bydlí, jeho nízký příjem zakládající neschopnost zaplatit přiměřenou náhradu žalobci, jakož i založení spoluvlastnického vztahu mezi ním a žalobcem z důvodu nepříznivé finanční situace na straně jeho bratra (kterou ovšem nelze přičítat žalobci), jsou sice skutečnostmi, které jsou pro žalovaného nepochybně tísnivé, ovšem – a to ani ve vzájemném souhrnu – jimi nelze hodnotit jednání žalobce jako šikanózní či zneužívající právo, jestliže podal žalobu na zrušení spoluvlastnictví a využil tak svého práva, jež je mu zákonem zaručeno, neboť nic nevypovídá o tom, že by měl žalobce nepatrný, nebo dokonce žádný skutečný, zájem na výkonu jeho práva, resp. že by smyslem jednání žalobce bylo záměrné poškození žalovaného. Nadto se jedná o skutečnosti, které se ve spoluvlastnických poměrech (ať již ve svém souhrnu nebo jednotlivě) objevují poměrně často a jejich samotná objektivní existence není průkazem toho, že požadavek na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v situaci, kdy spoluvlastníci nedospěli k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, představuje zjevné zneužití práva, jakkoliv je v dané věci zřetelný citlivý sociální aspekt spočívající v řešení otázky spojené s uspokojováním potřeby bydlení žalovaného a jeho rodiny, dovolací soud připomíná, že posuzování těchto otázek je imanentní záležitostí vždy při zrušení a vypořádání spoluvlastnického vztahu, přičemž prvorepubliková judikatura, kterou dovolací soud akceptuje, vycházela výslovně z toho, že prodeji společné nemovitosti není na závadu ani to, že spoluvlastník „pozbude bytu a že za bytové tísně nebude s to, by si opatřil nový byt“ (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 17. 2. 1931, sp. zn. Rv II 31/30, publikované pod č. 10 550/1931 ve Vážného sbírce), koupě podílu na nemovitostech představuje realizaci práva nabývat majetek s tím, že právě zrušení spoluvlastnictví soudem představuje institut, který chrání práva všech spoluvlastníků a zajišťuje spravedlivé vypořádání vztahů ke společné věci. Samotné nabytí podílu v exekuční dražbě za nižší cenu nelze klást k tíži nabyvatele, neboť skutečnost, že se v dražbě nenašel zájemce, který by nabídl vyšší cenu než nabyvatel, nezakládá okolnost negativně přičitatelnou nabyvateli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2135/2016), Nejvyšší soud poukázal z hlediska dobrých mravů, resp. tvrzeného zneužití práva v souvislosti s podáním žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, na skutečnost, že koupě podílu na nemovitostech představuje realizaci práva nabývat majetek s tím, že právě zrušení spoluvlastnictví soudem je institutem, který chrání práva všech spoluvlastníků a zajišťuje spravedlivé vypořádání vztahů ke společné věci. Samotné nabytí podílu v exekuční dražbě (případně i za nižší cenu) nelze klást k tíži nabyvatele, neboť skutečnost, že se v dražbě nenašel zájemce, který by nabídl vyšší cenu než nabyvatel, nezakládá okolnost negativně přičitatelnou nabyvateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 824/2022), pro posouzení, zda by některému spoluvlastníku (spoluvlastníkům) vznikla zrušením spoluvlastnictví újma, jsou podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy. Uvedl, že námitky některého ze spoluvlastníků proti oddělení ze spoluvlastnictví či proti jeho zrušení pro vznik újmy „se musejí vztahovat ke skutečnostem, pro něž se momentálně (dočasně) jeví ‚pro tentokrát‘ namístě nevyhovět oddělení ze spoluvlastnictví či zrušení spoluvlastnictví. Dojde-li však ke změně okolností, pro které by došlo k zamítnutí žaloby (například překážka zcela odpadne), nebude původní zamítavé rozhodnutí bránit