18 C 182/2023-68 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve výši: 3 008 Kč za dobu od 11. 5. 2022 do 13. 7. 2022, po kterou bylo vozidlo žalovaného RZ , SPZ, (žalobkyně specifikovala i VIN kód) provozováno bez pojištění odpovědnosti, 1 890 Kč za dobu od 2. 4. 2022 do 3. 6. 2022, po kterou bylo vozidlo žalovaného RZ , SPZ, (žalobkyně specifikovala i VIN kód) provozováno bez pojištění odpovědnosti, 4 982 Kč za dobu od 14. 7. 2022 do 27. 10. 2022, po kterou bylo vozidlo žalovaného RZ , SPZ, (žalobkyně specifikovala i VIN kód) provozováno bez pojištění odpovědnosti,a dále také nákladů na uplatnění příspěvku (poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva) vždy ve výši 300 Kč a úrokového příslušenství.2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Skutečnosti uvedené v žalobě neučinil v řízení spornými.3. Ve vztahu k vozidlu RZ , SPZ, bylo z výzev žalobkyně a potvrzení o odeslání zjištěno, že žalovaný byl opakovaně žalobkyní vyzván k úhradě příspěvku za nepojištěno vozidlo za obě shora specifikovaná období, a to včetně předžalobních výzev zástupkyně žalobkyně. Ze zjištěných údajů o tomto vozidle i sdělení , právnická osoba, , adresa, vyplývá evidence žalovaného jako vlastníka a provozovatele daného vozidla.4. Ve vztahu k vozidlu RZ , SPZ, bylo z výzev žalobkyně a potvrzení o odeslání zjištěno, že žalovaný byl opakovaně žalobkyní vyzván k úhradě příspěvku za nepojištěno vozidlo za shora specifikované období, a to včetně předžalobní výzvy zástupkyně žalobkyně. Ze zjištěných údajů o vozidle sice vyplývá evidence žalovaného jako vlastníka a provozovatele daného vozidla, nicméně ze sdělení , právnická osoba, , adresa, plyne, že toto vozidlo bylo v předmětném období registrováno (evidováno) na jinou osobu než žalovaného, a to na , Anonymizováno, , Anonymizováno, již od 1. 4. 2015. Z kupní smlouvy z 8. 12. 2017 plyne, že žalovaný vozidlo koupil od , jméno FO, a vozidlo si i převzal.5. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. sice platí, že při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla, nicméně v dané věci byla tato domněnka vyvrácena. Registr silničních vozidel navíc není veřejným seznamem s právními následky ve smyslu § 980 odst. 2 o. z. Ze zápisu vlastníka, resp. provozovatele motorového vozidla v tomto registru, je tak možno vycházet pouze tehdy, pokud není prokázáno, že vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla, je jiná osoba.6. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.7. Z doložené kupní smlouvy ze dne 8. 12. 2017 plyne, že žalovaný se stal na základě této kupní smlouvy vlastníkem předmětného vozidla, a to od téhož dne, neboť 8. 12. 2017 nabyla kupní smlouva účinnosti a žalovaný si vozidlo převzal (srov. také § 1099 a § 2121 o. z.). To, že nebyl realizován přepis v dané evidenci, na výše uvedeném nic nemění. Ze sdělení , právnická osoba, sice plyne, že toto vozidlo bylo registrováno na jinou osobu než prodávajícího podle kupní smlouvy, nicméně právě doloženou a žalovaným nezpochybněnou kupní smlouvu byla daná domněnka vyvrácena. To, jestli evidovaný vlastník vozidlo nejprve převedl na , jméno FO, , který vozidlo následně převedl na žalovaného, není podstatné, neboť je to právě žalovaný, jehož vlastnické právo jako posledního nabyvatele bylo v řízení doloženo. Postavení , jméno FO, jako dřívějšího vlastníka vozidla nebylo v řízeno zpochybněno a je dostatečně doloženo nejen tím, že jako prodávající kupní smlouvu uzavřel, ale i tím, že vozidlem fakticky disponoval a předal jej právě žalovanému. Žalovaný tato zjištění, zejména skutkový závěr, že nabyl vlastnické právo k vozidlu na základě předmětné kupní smlouvy a toto vozidlo si i převzal, nijak nezpochybnil, k nařízenému jednání se nedostavil a v řízení zůstal zcela pasivní.8. Právě žalovanému tedy vznikla zákonná povinnost – neuhradil-li pojištění odpovědnosti – zaplatit žalobkyni coby aktivně legitimovanému subjektu příspěvky podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, za uvedená časová období. Žalovaný neprokázal, že by splnil povinnost pojistit svá vozidla a neprokázal platbu žalované částky ani převod kteréhokoli vozidla na jinou osobu. Jako důvodný je hodnocen i požadavek na zaplacení částky spojené s uplatňováním předmětných příspěvků. Nároky žalobkyně tedy byly uplatněny důvodně, a to v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. a související prováděcí vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.9. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost uhradit peněžní plnění v tam uvedeném rozsahu. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení z jistin bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.10. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. při aplikaci § 14b advokátního tarifu. Procesně úspěšné žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení v celkové částce 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění), 300 Kč režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč a 21% DPH ve výši 252 Kč.