18 C 237/2023-50 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 16 421,44 Kč, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil poskytnutý úvěr.2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil.3. Soud podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění:5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 11. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru s limitem 15 000 Kč. Součástí obsahu smluvní dokumentace byly rovněž obchodní podmínky a ceníky, které blíže upravovaly práva a povinnosti smluvních stran, jakož i informace o toku peněz (smlouva o úvěru, informace o toku peněz, ceníky, obchodní podmínky a podmínky pro používání karty). Žalovaný čerpal úvěr průběžně, přičemž celková výše čerpané částky aktuálně činí za období od 8. 2. 2023 do 21. 2. 2023 celkem 14 647,44 Kč (přehledy čerpání). Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, neuhradil žalovaný na čerpaný úvěr za dané období ničeho.6. Z listin vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti plyne, že žalovaný již měl úvěrový závazek se splátkou 9 326 Kč měsíčně (výpis z registru klientských informací) a že obdržel od zaměstnavatele v říjnu 2021 částku 21 163 Kč označenou jako spoření (potvrzení o transakci). Z přehledu transakcí na účtu žalovaného plyne, že žalobkyně měla k dispozici data pouze za necelý měsíc před poskytnutím úvěru (od 13. 10. 2021), přičemž z doloženého přehledu lze kromě obdržení částky 21 263 Kč a účetního zůstatku 12,05 Kč zjistit pouze to, že je zde uveden nulový příjem a ostatní výdaje ve výši 21 290,35 Kč. Podle popisu těchto výdajů jde většinou o drobné platby a výše uvedenou splátku úvěru (přehled k bankovnímu účtu a přehled transakcí). Ze žádosti o úvěr plyne, že žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení ještě s další osobou, je zaměstnán s příjmem 23 000 Kč, splácí úvěr 9 000 Kč a jeho další výdaje jsou 3 000 Kč (žádost o úvěr).7. Žalobkyně úvěr pro prodlení žalovaného následně zesplatnila (zesplatnění dluhu a potvrzení o odeslání). Žalovaný byl následně vyzýván k úhradě dluhu, a to výzvou žalobkyně a následně i výzvou právního zástupce žalobkyně (výzva žalobkyně, předžalobní výzva a potvrzení o odeslání).8. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu (§ 2395 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ ZSÚ“).9. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022). Věřitel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupuje s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Porušení povinnosti věřitele při posouzení úvěruschopnosti dlužníka je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti neobstaral a spoléhal pouze na statistické údaje, aniž zohlednil konkrétní poměry žadatele o úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).10. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost žalovaného posouzena řádně nebyla. Co se týče příjmu, žalovaný deklaroval částku 23 000 Kč, která však nebyla nijak doložena. Z přehledu transakcí na účtu, který se vztahoval pouze k jednomu měsíci, plyne obdržení částky 21 163 Kč, která však byla zaměstnavatelem označena jako spoření. I samotný model žalobkyně [příjmení] [jméno] eviduje u žalovaného jako jeho příjem / výplatu částku 0 Kč. Z jediné takové platby pak nelze zjistit konkrétní představu o pravidelném příjmu žalovaného ani o charakteru jeho zaměstnaní (např. doba určitá či neurčitá). Příjmy žalovaného proto nebyly zkoumány dostatečně důsledně.11. Věřitel dále dostatečným způsobem neprověřil výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného, tj. nevyžádal si od žalovaného relevantní doklady o výši plateb za bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje. Žalovaný sice uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení s další osobou, ale v žádném ohledu nespecifikoval ani nedoložil výši plateb za bydlení (obvykle jde minimálně o částku v řádu nižších jednotek tisíc). Ke spolužijící osobě nelze v dané souvislosti přihlédnout, neboť touto osobou (jejími příjmy, výdaji, podílem na nákladech na bydlení apod.) se žalobkyně nezabývala vůbec. Žalobkyní zpracovaný přehled z účtu pak dokládá, že žalovaný své finance zvládal velmi obtížně, pokud vůbec. Zůstatek za říjen 2021 činí cca 12 Kč, přičemž výdaje činily 21 290,35 Kč. To vše navíc v situaci, kdy už žalovaný splácel jiný úvěr ve výši 9 326 Kč měsíčně. Kromě uvedené paušální částky 3 000 Kč žalovaný své pravidelné výdaje nespecifikoval, nicméně již porovnáním s jeho deklarovaným příjmem je zřejmé, že dojde-li ke zohlednění splátky z dřívější úvěrové smlouvy a dále k připočtení obvyklých nákladů na bydlení, je příjem žalovaného nedostatečný, a to i s přihlédnutím k tomu, že před uzavřením smlouvy činily výdaje žalovaného srovnatelnou částku jako jediný doložený příjem a zůstatek na účtu byl fakticky nulový.12. S ohledem na poměrně nízký deklarovaný příjem žalovaného (byť ani ten nebyl řádně doložen), již existující vysoký dluh a vysoké splátky (při příjmu 21 163 Kč jde o cca 44 % čistého příjmu) a absentující částky výdajů, bylo povinností žalobkyně výdajovou stránku žalovaného dále prověřit pomocí dalších dokladů vyžádaných od žalovaného, když se i s ohledem na faktický nulový zůstatek na účtu žalovaného nabízela důvodná pochybnost o reálné schopnosti žalovaného vytvořit si dostatečnou rezervu na splátky ještě dalšího úvěru. Jestliže se však žalobkyně dostatečně nezabývala především výdajovou stránkou žalovaného, nemohla ani provést řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Neměla tedy ani dostatek podkladů pro to, aby mohla učinit relevantní závěr o reálné schopnosti žalovaného úvěr splatit. Na uvedeném závěru nic nemění provedení lustrací žalovaného, neboť to není samo o sobě dostatečné. Obdobně nelze pouze vycházet ze statistických modelů bez řádného ověření vstupních dat nebo případně z výše životního minima, která je pouze úředně stanovenou částkou, která však nic nevypovídá o konkrétních skutečných výdajích žadatele o úvěr, které má poskytovatel úvěru zkoumat a od spotřebitele vyžadovat nejen jejich sdělení, ale také jejich doložení.13. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.14. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohacenéh