10 C 52/2025-48 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 12. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 7. 6. 2016 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaný se zavázal původnímu věřiteli poskytnutý úvěr i s příslušenstvím splatit. V důsledku prodeje části závodu žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která následně pohledávku postoupila společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, a tato ji postoupila poté žalobkyni. Žalovaný dluh nesplatil vůči žádné ze jmenovaných společností ani zčásti, přestože byl k úhradě vyzýván.2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný včas odpor, který odůvodnil především promlčením pohledávky. Uvedl, že předmětný úvěr byl poskytnut dne 7. 6. 2016 a byl v krátkém časovém úseku zesplatněn. Vzhledem k tomu, že tříletá promlčecí lhůta již uplynula, má za to, že pohledávka je promlčená a tudíž nevymahatelná.3. Žalobkyně se k obraně žalovaného vyjádřila tak, že smlouvu o úvěru uzavřenou s žalovaným považuje za neplatnou pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti před jejím uzavřením. Jistina 30 000 Kč tedy představuje částku, o kterou se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodné obohatil. Poukázala na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, podle níž se závazek z titulu bezdůvodného obohacení stane splatným až po výzvě věřitele. Promlčecí lhůta tedy začne běžet až ode dne, kdy bylo právo z bezdůvodného obohacení teprve uplatněno u příslušné osoby, tedy ode dne 3. 2. 2024, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 30 000 Kč.4. Žalovaný se k výzvě soudu vyjádřil tak, že vzhledem ke stáří dluhu samotné výzvy již nemá, nicméně poslední komunikace s právním zástupcem věřitele ohledně zaplacení dluhu proběhla v roce 2020 několika emaily, v nichž byl informován o změně věřitele a vyzván k zaplacení dlužné částky. Za celou dobu trvání závazkového vztahu má zřízenou datovou schránku, kde se propisuje i adresa, má stejné telefonní číslo, email. Často bydlel v zahraničí a do ČR pravidelně dojížděl. Má za to, že pohledávka je zcela evidentně promlčena a není možné, aby byl dluh po 9 letech vymáhán. Zda na tento dluh něčeho plnil, žalovaný neuvedl.5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu výslovně souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:6. Dne 7. 6. 2016 uzavřel původní věřitel , právnická osoba, s žalovaným smlouvu označenou jako smlouva o úvěru č. , hodnota, , podle níž byly žalovanému dne 9. 6. 2023 poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky v částce 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve sjednané výši 20 700 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč. Žalovaný prohlásil a podpisem stvrdil, že vzhledem k výši svých měsíčních příjmů a výdajů je schopen tyto splátky hradit řádně a včas. Dohodnuté podmínky smlouvy vyplývají i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpisu splátek. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je OSVČ s průměrným měsíčním příjmem 39 000 Kč, přičemž průměrný měsíční příjem domácnosti je 42 600 Kč. Má dvě vyživovací povinnosti a průměrné měsíční výdaje činí 12 000 Kč. Jako podklady pro posouzení bonity byl zkontrolován občanský průkaz, živnostenský list a výpis z účtu za poslední tři měsíce. Žalovaný uvedl, že má zkušenosti a znalosti týkající se spotřebitelských úvěrů. Podle scoringové karty k úvěru nebyl řešen exekučně ani v insolvenčním rejstříku a bydlí v rodinném domě nebo bytu v osobním vlastnictví. Žalovaný byl emaily ze dne 6. 3. 2020, 12. 3. 2020, 18. 4. 2020, 21. 4. 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 2. 2. 2024 vyzván k zaplacení dlužné částky plynoucí z úvěrové smlouvy.7. Svou aktivní legitimaci žalobkyně doložila smlouvou o prodeji části závodu uzavřenou dne 6. 9. 2018 mezi původním věřitelem , právnická osoba, a , právnická osoba, , dále smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 11. 12. 2019 mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, a konečně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 9. 6. 2021 mezi , právnická osoba, a žalobkyní. K jednotlivým smlouvám byly doloženy jednotlivé seznamy postupovaných pohledávek, kde je pohledávka dostatečně určitě identifikovaná tak, že ji nelze zaměnit s jinou pohledávkou. Oznámení o prvním postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2020, odeslaným dne 12. 2. 2020. Na to navazovala emailová komunikace mezi žalovaným a právním zástupcem tehdejšího věřitele. Oznámení o druhém postoupení pohledávky, ke kterému došlo v roce 2021, doloženo nebylo. Postupná změna všech věřitelů byla žalovanému přehledně popsána v předžalobní upomínce odeslané dne 3. 2. 2024.8. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení:9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.13. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 2993 věty první o. z. plnila