117 C 2/2025-53 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částek uvedených ve výroku I tohoto rozsudku. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 27. 8. 2021 smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaná zavázala spolu s úrokem ve výši 64,6 % p. a. splácet ve splátkách po 4 099 Kč měsíčně. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož byl úvěr ke dni 26.1.2023 zesplatněn. Žalobkyně se domáhá jistiny ve výši 43 460,29 Kč, smluvních pokut za prodlení s úhradou splátek ve výši 3x499 Kč a za prodlení po zesplatnění ve výši 33 503 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč, úroků a úroků z prodlení. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila na úvěru do zesplatnění 14x4 099 Kč, poté 29 995 Kč. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalované při poskytnutí úvěru, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z dokladů o příjmech.2. Žalovaná s žalobou souhlasila.3. Z návrhu smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně schválila návrh žalované, spotřebitele, ze dne 27. 8. 2021 na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 70 000 Kč za úrok ve výši 64,59 % p.a. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 48 splátkách po 4 099 Kč měsíčně. Částka 70 000 Kč byla dne 27. 8. 2021 vyplacena žalované na její účet. Žalovaní podepsala smluvní podmínky, ve kterých byla seznámena s pravidly zesplatnění úvěru, smluvními pokutami a náklady účtovanými v případě prodlení.4. Žalovaná o sobě při žádosti o úvěr uvedla (zjištěno z formuláře hodnocení klienta a ze smlouvy o úvěru), že je svobodná, bydlí v , adresa, , v domácnosti s ní nežijí děti, má příjem ve výši 23.496 Kč měsíčně čistého u , právnická osoba, se sídlem ve , adresa, , u které je zaměstnána na dobu neurčitou. Uvedla výdaje: životní minimum 3.860 Kč, partner 0 Kč, spoření 0 Kč, splátky 0 Kč, náklady na bydlení 2.603 Kč, doprava, kurzy, záliby apod. 0 Kč. Doložila příjem ze zaměstnání za měsíce červen a červenec 2021 odpovídající deklarované výši. Žalovaná měla negativní záznam v rejstřících SOLUS a NRKI. Žalovaná prohlásila (zjištěno z prohlášení), že nemá splatné dluhy, není proti ní vedeno soudní, insolvenční ani exekuční řízení.5. Z oznámení bylo zjištěno, že úvěr byl dne 26.1.2023 zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě zesplatněné částky do 10 dnů.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.14. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES. Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 , Anonymizováno, a ve věci 283/81 , Anonymizováno, . Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 , jméno FO, . Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.15. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.16. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.17. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď sp