13 C 97/2024-49 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 6. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 53 603 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, , IČ , IČO, ze dne 2. 7. 2021. Na základě této smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 36 300 Kč – součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 177 Kč, úrokovou sazbu ve výši 21,69 % ročně, částku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 286 Kč, celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 851 Kč, poslední splátka byla stanovena na 30. 12. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Nejpozději měl žalovaný splatit celkovou dlužnou částku dne 30. 12. 2022. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 13. 2. 2023. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 12 700 Kč. Žaloba dále obsahuje rekapitulaci dluhu.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodováno dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 2. 7. 2021 byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, mezi poskytovatelem úvěru , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným; na základě uvedené smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 30 000 Kč, žalovaný se zavázal za spotřebitelský úvěr uhradit poplatek v částce 33 963 Kč, který sestává z: úrok ve výši 24 177 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 8 286 Kč, celkovou dlužnou částku 66 303 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 78 splátkách po 851 Kč s tím, že poslední splátka činí 776 Kč. Součástí spisového materiálu je zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, ze které se podává, že žalovaný má příjem 17 038 Kč, pracuje jako zedník u zaměstnavatele , právnická osoba, ., další čisté příjmy domácnosti činí 12 000 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele jsou 5 000 Kč. U čistého příjmu žadatele je uvedeno, že byly ověřeny dokumenty – pracovní smlouva 6. 4. 2021 – neurčitá, dvě výplatní pásky 4, 5-2021. Z tabulky umoření je zřejmé, že za období od 9. 7. 2021 do 13. 2. 2023 žalovaný uhradil celkem 12 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 uzavřené mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, ., oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024. Dopisem ze dne 22. 5. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění.5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 10. 2024 byl žalobce vyzván, nechť doplní svou žalobu v tom směru, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V rámci svého podání ze dne 30. 10. 2024 žalobce sdělil, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek, současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako zedník ve společnosti , právnická osoba, ., jeho měsíční příjem činí 29 038 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto půjčku je dostatečná. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Právní předchůdce žalobce ani žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného. Žalobce k prokázání svých tvrzení nepředložil žádné důkazy.6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez