17 C 94/2025-20 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Tvrdí, že s žalovanou uzavřela dne 20.5.2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná vyčerpala 10.000 Kč, avšak řádně úvěr nesplatila – uhradila pouze 1.506 Kč. Vedle jistiny ve výši 9.999 Kč se žalobkyně domáhá nákladů ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 600 Kč a poplatků ve výši 2.100 Kč. Žalobkyně tvrdí, že v rámci poskytování úvěrů prověřuje bonitu spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre. Je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. Pro každou produktovou linii žalobkyně využívá odlišný model pro zjištění kreditního skóre klienta. Stejně tak jsou nastaveny hodnoty minimálního skóre, jehož nedosažením je posuzovaná žádost zamítnuta. Výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, resp. posouzení měsíčních disponibilních financí po odečtu nákladů klienta. V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje žalobkyně k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI. S jejich pomocí jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů – dá se říci, že u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu. Žalobkyně takto prověřovala i úvěruschopnost žalované. U výdajů vycházela žalobkyně ze svých výpočtů limitu nejvyšší měsíční splátky a své metodiky, neboť spousta žadatelů o úvěr si ani řady svých výdajů není vědoma. U příjmů bere žalobkyně v úvahu, že potvrzení o reálném příjmu nezaručuje příjem i do budoucna a že potvrzení může být paděláno. V dané věci považuje žalobkyně tvrzení žalované o příjmu i s ohledem na výši úvěru a výše uvedenou analýzu za dostatečné.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. O věci bylo za splnění podmínek dle § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Z úvěrové smlouvy a z úvěrových podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně jako podnikatelka s žalovanou jako spotřebitelkou uzavřely dne 20.5.2024 smlouvu o úvěru ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně dohodnutých poplatků a úroku splatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru.5. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná neměla negativní záznam v registrech NRKI, SOLUS, nebyla proti ní vedena exekuce, v dubnu 2024 jí byla odmítnuta žádost o úvěr.6. Žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši 25.000 Kč, má jednu vyživovací povinnost, její domácnost nemá další příjmy, žalovaná nesplácí splátky. (zjištěno z karty klienta)7. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně žalované zaplatila na její účet 20.5.2024 úvěr ve výši 10.000 Kč.8. Z výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou, aby žalovanou částku uhradila do 24.1.2025.9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Oddíl 516. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním.17. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.18. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť žádným způsobem neověřovala příjmy žalované, nezjišťovala strukturu jejích výdajů, zda případně nemá dosud nesplacené dluhy nezaznamenané v registrech dlužníků. Aby byl statistický model využitelný, musí být k dispozici alespoň základní data o žadateli o úvěr. Jestliže příjmy žadatele nejsou ověřovány vůbec a jeho výdaje nejsou zjišťovány, nelze uzavřít, že by podmínky § 86 ZosÚ byly naplněny. Rezignovat na ověření příjmů a zjišťování výdajů nelze ani u úvěrů v částce 10.000 Kč, neboť takový přístup by znamenal popření smyslu předpisů na ochranu spotřebitele.19. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 8.494 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.20. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZoSÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovanou vyzvala v předžalobní výzvě k zaplacení do 24.1.2025, žalovaná se ocitla v prodlení s platbou následujícím dnem. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě. Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaná si existence a výše svého závazku musela být vědoma už od data poskytnutí částky, nadto nebylo tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v 64 %, neúspěšná v 36 %, nárok na náhradu 28 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky a. t. sestávající z částky 400 Kč za převzetí zastoupení, žalobu a před