18 C 11/2025-28 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni 30 620 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila v řízení spornými.3. Žalobkyně jednala s žalovanou o uzavření smlouvy o úvěru ve výši 20 000 Kč, nicméně nebylo prokázáno, že by smlouva byla uzavřena, protože doložené znění smlouvy nebylo podepsáno žalovanou (návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kopie občanského a řidičského průkazu žalované). Žalobkyně však prokázala, že na bankovní účet žalované zaslala dne 31. 1. 2023 částku 20 000 Kč (potvrzení o platbě a sdělení banky). Žalobkyně následně vyzývala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou (předžalobní výzva a potvrzení o odeslání).4. Z dalších důkazů soud s ohledem na níže uvedené posouzení nic nezjišťoval. S ohledem na nepřítomnost účastníků při jednání jim soud nemohl poskytnout procesní výzvy a poučení, zejména ohledně prokázání uzavření smlouvy (akceptování návrhu smlouvy ze strany žalované) a/nebo případných úhrad ze strany žalované.5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.6. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu týkající se rozložení důkazního břemene účastníků ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení platí, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si směl převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou tedy v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 248/2012, ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1494/2013, či ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5299/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2744/99, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5213/2016, a ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3382/2018).7. Za situace, kdy bylo prokázáno poskytnutí částky 20 000 Kč žalované a nevrácení ničeho, lze učinit závěr o důvodnosti této části žaloby na základě skutkových tvrzení a doložených listin. Žalobkyně totiž reálně byla ochuzena o částku 20 000 Kč. Tuto částku lze považovat za kvantifikaci, která odpovídá bezdůvodnému obohacení žalované, které je povinna žalobkyni vydat (§ 2993 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu žaloba důvodná není, jelikož nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy. Žalobkyni proto nenáleží další tvrzené nároky z titulu smlouvy (smluvní úrok a smluvní pokuta).8. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku prodlení dlužníka, zde soud vyšel s ohledem na povahu uplatněného nároku (bezdůvodné obohacení) v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. a § 573 o. z. z toho, že žalovaná byla poprvé vyzvána výzvou odeslanou 15. 10. 2023 k plnění v přiměřené lhůtě do tří dnů (u dopisu ohledně zesplatnění nebylo prokázáno jeho odeslání žalované). První den prodlení žalované tak připadá na 22. 10. 2023. Za předcházející období žalobkyni nárok na úrok z prodlení nepřísluší.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 136,44 Kč, přičemž tato částka představuje 30,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,32 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 531 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 30 620 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 500 Kč za výzvu k plnění a z částky 500 Kč za žalobu včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.10. Soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dospěl k závěru, že návrh lze hodnotit jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. V případě žalobkyně se jedná o opakované uplatnění nároku ve skutkově i právně obdobných věcech. Struktura skutkového děje je vždy obdobná a liší se pouze jednotlivé údaje.