18 C 145/2024-35 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobce se domáhal určení, že je dědicem po zůstavitelce, paní , jméno FO, , a to proto, že úmyslné jednání vůči potomkovi zůstavitelky, pro které byl odsouzen trestním soudem, mu zůstavitelka (jako jeho matka) prominula. Při jednání žalobce k dotazu soudu uvedl, že jednání, ve kterém pokračoval po smrti zůstavitelky, mu zůstavitelka neprominula.2. Opatrovník žalovaného 1) se vyjádřil k žalobě tak, že nebylo dostatečně prokázáno tvrzení ohledně odpuštění ze strany zůstavitelky.3. Žalovaní 2) a 3) se k podstatě žaloby nevyjádřili.4. Účastníci učinili v řízení nesporným, že zůstavitelka nezanechala pořízení pro případ smrti.5. Na základě dokazování dospěl soud k následujícím dalším skutkovým zjištěním.6. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 52 Nc 3415/2023 soud zjistil, že vůči žalovanému 1) bylo vedeno řízení o jmenování opatrovníka, přičemž při zhlédnutí na místě samém bylo zjištěno, že žalovaný 1) odpovídal zmateně, nevěděl, kde se nachází, ven chodí pouze v doprovodu, protože by se ztratil (protokol o zhlédnutí). Žalovanému 1) byl následně ustanoven hmotněprávní opatrovník (žalobce), přičemž z odůvodnění tohoto usnesení plyne, že opatrovaný není schopen žádné komunikace, není schopen podpisu, není schopen sebeobsluhy, není schopen vyřizovat ani běžná právní jednání (usnesení ze dne , datum, ). Účastníci při jednání potvrdili, že takto zjištěný zdravotní stav žalovaného 1) se v mezidobí ještě zhoršil.7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 15 D 357/2022 soud zjistil, že zůstavitelka zemřela , datum, (úmrtní list). V dědickém řízení byla nejdříve účast žalobce ukončena, proti čemuž se žalobce odvolal a toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno (usnesení notáře, odvolání žalobce a usnesení odvolacího soudu). Při následném jednání u notáře žalovaný 2) uvedl, že pochybuje, že by zůstavitelka žalobci prominula nebezpečné vyhrožování a že je přesvědčen, že jsou dány důvody dědické nezpůsobilosti (protokol ze dne , datum, ) Následně notář uložil žalobci, aby podal žalobu o určení, že je dědicem po zůstavitelce (usnesení ze dne , datum, ).8. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 1 T 119/2022 soud zjistil, že žalobce byl pravomocně uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování pro jednání, ke kterému došlo v období od března 2021 nejméně do , datum, a kterým žalobce vyhrožoval žalovanému 3) zabitím, zasílal mu výhrůžné zprávy, a také zasílal zprávy synům žalovaného 3) a jeho matce, ve kterých rovněž uváděl, že žalovaného 3) zabije (rozsudek ze dne , datum, ).9. Zjištěný skutkový stav lze ve stručnosti shrnout tak, že žalobce byl odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný vůči žalovanému 3) jako vnukovi zůstavitelky v podobě různých způsobů vyhrožování zabitím, přičemž tohoto jednání se žalobce dopustil v období od března 2021 do , datum, . Zůstavitelka zemřela již dne , datum, a nezanechala pořízení pro případ smrti. Žalobce tvrdil, že mu toto jednání zůstavitelka prominula, nicméně následně k dotazu soudu sám uvedl, že jednání, ve kterém pokračoval i po smrti zůstavitelky, mu zůstavitelka neprominula.10. S ohledem na níže uvedené posouzení věci soud pro nadbytečnost zamítl další důkazní návrhy, a to navržené výslechy žalovaného 1) a svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, . Výslech žalovaného 1) nebylo možno provést s ohledem na jeho zdravotní stav (srov. výše). Dále v situaci, kdy je prokázáno nejen to, že k předmětnému trestněprávnímu jednání ze strany žalobce docházelo až do okamžiku úmrtí zůstavitelky (, datum, ), ale i ještě cca šest týdnů poté (do , datum, ), ale zároveň sám žalobce uvedl, že jednání, ke kterému došlo po smrti zůstavitelky, mu zůstavitelka neprominula, by podle názoru soudu bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti provádět výslechy navržených svědků k okolnostem, zda zůstavitelka prominula žalobci jednání, kterého se dopustil do doby jejího úmrtí. Jednání, ke kterému došlo po jejím úmrtí, zůstavitelka zjevně žalobci (nějak paušálně do budoucna) prominout nemohla, přičemž to žalobce ani netvrdí.11. K tomu soud dodává, že civilní soud je podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán pravomocnými výroky trestního rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestný čin a o tom, kdo jej spáchal, přičemž jde o vázanost nejen skutkovými závěry, ale i právním hodnocením. Žalobce byl v daném trestním řízení v pozici obžalovaného a měl možnost v tomto řízení argumentovat a bránit se, a proto není žádný důvod, proč by se tato vázanost závěry trestního soudu vůči němu neměla v tomto řízení prosadit. Proto soud vyšel z toho, že žalobce v předmětném úmyslném trestněprávním jednání pokračoval nejméně až do , datum, .12. Podle § 1481 o. z. z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.13. Podle judikatury a odborné literatury v dané souvislosti platí následující závěry.14. Dědická nezpůsobilost (incapacitas) ve smyslu § 1481 je nezpůsobilostí nabýt dědictví po konkrétní osobě (tzv. relativní dědická nezpůsobilost). Nastává přímo ze zákona, nezávisle na vůli dědicky nezpůsobilého dědice či jiných dědiců, aniž by byl nutný projev vůle zůstavitele, a to i v případě, kdy zůstavitel o důvodu sám nevěděl … Jediným způsobem, jak může zůstavitel dědickou nezpůsobilost vyloučit je prominutí tohoto činu. Odpuštění je samozřejmě možné pouze za života zůstavitele. Tzn. že odpuštění musí následovat po jednání naplňujícím dědickou nezpůsobilost, ale před tím, než dojde k zůstavitelově smrti. Jinak řečeno, pokud se potomek dopustí některého z činů způsobující dědickou nezpůsobilost po zůstavitelově smrti (půjde především o zavrženíhodné činy proti zůstavitelově poslední vůli, jako je její zfalšování či zničení), není zde odpuštění možné, a taková osoba bude s konečnou platností z dědění vyloučena … Odpuštění se přitom musí týkat konkrétního činu, nelze tedy učinit obecně či do budoucna (srov. VANKÁTOVÁ, Iveta. § 1481. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník § 1475-1720. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 129, marg. č. 35.).15. K naplnění zákonných předpokladů § 1481 o. z. se musí jednat o počínání (prominutí) výslovné, jak jmenovitě ukládá nová hmotněprávní úprava … Pro upřesnění výkladu slova „výslovně“, je otázkou, zda se tím míní pouhé vyjádření slovy, anebo zda lze tento výraz vyložit volněji, ve smyslu „jednoznačně“ (taktéž in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník. Sv. III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 513-514). S ohledem na výše uvedenou odbornou literaturu a v návaznosti na dosavadní právní závěry ustálené rozhodovací praxe dosavadní (i nyní do jisté míry použitelné) v tom smyslu, že musí být zjevné, že zůstavitel si byl vědom, že odpouští a co odpouští (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5238/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 754/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 24 Cdo 614/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2500/2019), dospívá dovolací soud k témuž. K prominutí činu zakládajícího dědickou nezpůsobilost by mělo dojít především jednoznačným jednáním zůstavitele, které je vyjádřeno přímo, anebo je dostatečně prokazatelné (dovoditelné). Pokud se týká formy prominutí, nejhodnotnější je forma písemná, třeba na zvláštní listině zůstavitelem podepsané, případně může být prominutí obsaženo v pořízení pro případ smrti, kterým zůstavitel současně takového dědice povolá za dědice své pozůstalosti. Není dáno zákonem, jaká konkrétní slova má zůstavitel užít („promíjím“, „odpouštím“ apod.). Důležité je, aby zůstavitel také uvedl skutek, který dědici promíjí. … I kdyby tedy uvedené jednání zůstavitelky bylo možné hodnotit jako jakési odpuštění v osobní (resp. morální či mezilidské) rovině, zjevně nemá požadované dědicko-právní důsledky. Není proto namístě jej ve svém souhrnu považovat – jak vyplývá z výše uvedeného – za počínání, kterým zůstavitelka výslovně prominula svému synovi jeho čin povahy úmyslného trestného činu směřující proti ní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1375/2024).16. Žalobce podal žalobu včas ve lhůtě podle § 170 z. ř. s.17. Žalobce vůči žalovanému 3) jako potomkovi (vnukovi) zůstavitelky spáchal úmyslný trestný čin, a proto je z dědictví po zůstavitelce vyloučen podle § 1481 o. z. Obrana žalobce, že mu zůstavitelka toto jednání prominula, nemůže být úspěšná již proto, že žalobce v daném jednání pokračoval ještě cca šest týdnů po její smrti. Jednání žalobce, ke kterému došlo až po smrti zůstavitelky, mu zůstavitelka prominout právně relevantním způsobem nemohla, přičemž sám žalobce uvedl, že mu takové jednání neprominula. Soud se ztotožňuje se shora uvedeným závěry o