19 C 149/2024-49 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 6. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovanému stanovení výživného ve výši 5 000 Kč měsíčně, a to zpětně od 1. 1. 2023. Žalobkyně je dcerou žalovaného. Na základě předcházejícího rozsudku Okresního soudu v , adresa, dne 3. 12. 2020, č. j. , Anonymizováno, byla společně s mladší sestrou , jméno FO, svěřena do péče otce pro dobu před a po rozvodu rodičů a jejich matce bylo stanoveno výživné. Od 1. ledna 2023 po dohodě rodičů však obě, tedy žalobkyně i její sestra, se odstěhovaly k matce, u níž do současné doby bydlí. S ohledem na tuto skutečnost bylo následně Okresním soudem v , adresa, rozhodnuto o svěření mladší sestry žalobkyně , jméno FO, do péče matky a otci bylo stanoveno výživné 5 000 Kč. 1 000 Kč pak zasílal otec jako výživné žalobkyni. V době podání žaloby byla žalobkyně studentkou maturitního ročníku Střední školy , právnická osoba, , v , adresa, , kam nastoupila v roce 2019. Odmaturovala úspěšně 21. 5. 2024 s tím, že chce pokračovat dále ve studiu, a to na vysoké škole , Anonymizováno, na oboru digitální a přístrojová optika na , Anonymizováno, . Brigádně si přivydělává částku asi 3–4 000 Kč měsíčně. Z vydělaných peněz si hradí veškeré oblečení, hygienu, kredit na telefon, kulturu, vše kromě bydlení a základní stravy, kterou jí poskytuje matka.2. Žalobkyně na podaném návrhu setrvala.3. Žalovaný navrhl výživné ve výši 3 000 Kč s tím, že jeho finanční poměry taktéž nejsou dobré. Má menší příjem než ten, který pobíral v době, kdy žil v , adresa, . Má výdaje spojené s bydlením, za prací nedojíždí. Poukazuje na skutečnost, že vztahy mezi ním a žalobkyní jsou výrazně zhoršené, žalobkyně s ním nekomunikuje.4. U jednání soudu žalobkyně uvedla, že v současné době již její mladší sestra , jméno FO, nepobírá od otce žádné výživné, když ukončila studium a v současné době má brigádu, ve studiu tedy nepokračuje. Její matka platí za nájemné částku 8 200 Kč měsíčně, k tomu ještě elektřinu 1 300 Kč měsíčně. Žalobkyně do školy denně dojíždí, jedna cesta stojí 28 Kč. Příjem její matky je okolo 17 000 Kč měsíčně, pracuje jako šička.5. Žalovaný u jednání soudu dále doplnil, že žije společně s partnerkou, za nájem dají 15 000 Kč měsíčně s tím, že on platí polovinu. Na již zletilou , jméno FO, nehradí žádné výživné. Platí si dále paušál za telefon 500 Kč, za sport vydá asi částku 1 600 Kč 2x do roka, dále má běžné výdaje související s běžným životem a hradí dosud nesplacené pohledávky exekučně srážkami ze mzdy.6. Z listinných důkazů obsažených ve spise soud dále zjistil, že žalobkyně je dcerou žalovaného, jak vyplývá z rodného listu žalobkyně. Žalobkyně v současné době navštěvuje od 1. 9. 2024 prezenční bakalářský studijní program na , Anonymizováno, , a to digitální optometrii, jedná se o bakalářský tříletý obor. Řádně přitom ukončila předcházející studium na Střední škole , právnická osoba, , v , adresa, , jak vyplývá z předloženého vysvědčení, má velmi dobrý až výborný studijní prospěch. Naposledy bylo o výživném žalobkyně rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 3. 12. 2020 č. j. , Anonymizováno, , kdy byla žalobkyně nezletilá, nicméně už studovala na střední škole , právnická osoba, , tehdy byla svěřena do péče otce a matce bylo stanoveno výživné na ni částkou 1 500 Kč měsíčně. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného společnosti , Anonymizováno, bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí 29 068 Kč. Z dokladů, které předložil je zřejmé, že za období od 17. 3. 2023 do 22. 11. 2024 uhradil žalobkyni částku celkem 54 500 Kč, přičemž pravidelně platí žalobkyni částku 3 000 Kč měsíčně od 22. 10. 2024.7. Další důkazní návrhy účastníci neměli.8. Soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu ustanovení § 910 a následujících občanského zákoníku, kdy výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti a možnosti a majetkové poměry povinného. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.9. Soud v předmětné věci posoudil odůvodněné potřeby žalobkyně a její majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného ve smyslu ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že požadované výživné ve výši 5 000 Kč, a to ode dne 1. 9. 2024, kdy žalobkyně nastoupila k prezenčnímu dennímu studiu na vysoké škole je zcela odůvodněné. Soud v prvé řadě konstatuje, že v dané věci ani jeden z rodičů řádně a v dostatečném rozsahu neplní svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni. Poté, kdy od počátku roku 2023 žije žalobkyně u své matky, tato jí nehradí výživné, pouze zabezpečuje její ubytování tím, že u ní žalobkyně bydlí a nakupuje potraviny. Všechny ostatní náklady si žalobkyně hradí sama z brigádní činnosti, kdy, jak v řízení uvedla, dosahuje částek okolo 3–4000 Kč měsíčně, v létě až 5 000 Kč měsíčně. Soud v prvé řadě konstatuje, že žalobkyně se dosud připravuje na budoucí povolání a jejím primárním právem a povinností je věnovat se studiu, nikoliv zabezpečovat svou vlastní výživu namísto rodičů, kteří tuto povinnost ve smyslu ustanovení § 910, § 911 občanského zákoníku vůči žalobkyni stále mají. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že žalobkyně má vynikající prospěch, jak vyplývá z vysvědčení na střední škole, kde úspěšně ukončila studium maturitní zkouškou a řádně pokračuje ve vhodně zvoleném studijním oboru na vysoké škole. Její požadavek na výživné ve výši 5 000 Kč lze považovat za zcela základní a vzhledem k odůvodněným potřebám žalobkyně minimální. Za jízdné z , adresa, do , Anonymizováno, vydá žalobkyně částku okolo 1 200 Kč měsíčně, v případě, že by si našla ubytování v , Anonymizováno, , takovýto výdaj, tedy na ubytování, by představoval částku 8 000 Kč, jak je soudu z úřední činnosti známo, lze tedy i v tomto směru konstatovat, že žalobkyně činí vše, aby své životní náklady nezvyšovala. Skutečnost, že se snaží a v dané situaci je odkázána na příjmy, které si sama vydělá z brigádní činnosti, soud považuje za zcela nepřiměřené věku a poměru na straně žalobkyně, která by se měla především věnovat svému studiu a lze-li to obecně odůvodnit taktéž běžným životním potřebám člověka v jejím věku. Výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně je tak zcela namístě a odpovídá i majetkovým poměrům a možnostem žalovaného, kterému již odpadla další vyživovací povinnost k dceři , jméno FO, , kterou měl soudem stanovenou mimochodem ve výši 5 000 Kč měsíčně. Za této situace s přihlédnutím k výši nájemného, na kterém se žalovaný podílí ve výši 7 500 Kč měsíčně, nákladech sportovních aktivit a běžných potřeb zůstává žalovanému k dispozici dostatečně vysoká částka, aby i při splácení svých předcházejících dlužných závazků byl schopen takto stanovené výživné žalobkyni hradit. Pokud jde o stanovení výživného za předcházející období od 1. 1. 2023, zde soud neshledal důvody pro stanovení výživného v této částce, tedy 5 000 Kč měsíčně, za situace, kdy, byť nedostatečně, žalovaný vyživovací povinnost vůči žalobkyni alespoň částečně plnil. Soud tomuto zpětnému nároku nevyhověl i s přihlédnutím ke skutečnosti, že vyživovací povinnost vůči žalobkyni má i její matka a není možné tuto neplnit pouze s odůvodněním, že žalobkyně u ní bydlí a že jí její matka poskytuje stravu. Pouze a jen s přihlédnutím k těmto důvodům soud zpětně k 1. 1. 2023 žalovanému výživné nestanovil.10. S přihlédnutím ke stanovení výživného od 1. 9. 2024 ve výši 5 000 Kč za situace, kdy žalovaný v tomto období od října 2024 začal hradit částku 3 000 Kč měsíčně, vznikl nedoplatek, a to ve výši 10 000 Kč, který soud dále uložil žalovanému uhradit žalobkyni, a to v prodloužené patnáctidenní lhůtě. Stranám nic nebrání dohodnout si v tomto rozsahu splátkový kalendář a se souhlasem žalobkyně jí tuto částku může žalovaný uhradit i ve splátkách, nicméně to je otázka dohody mezi účastníky.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, když řízení je osvobozeno od placení soudních poplatků a účastníci výslovně náklady řízení vůči sobě nepožadovali.