7 C 19/2024-27 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 28. 5. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 914 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Tvrdila, že prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný na jejích webových stránkách vybral parametry úvěru, vyplnil registrační formulář, odsouhlasil smluvní dokumentaci, zadal kód z verifikační SMS, poskytl kopii svého dokladu totožnosti a zaslal částku 1 Kč, přičemž dále poskytl výpisy ze svého bankovního účtu a případně výplatní listy, uzavřela dne 15. 7. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru a tento mu poskytla převodem na jeho účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru platit smluvní úrok 40 % p. m. z jistiny. Nezaplatil však přes opakované upomínky ničeho a žalobkyně proto úvěr ke dni 17. 11. 2023 zesplatnila. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku 13 914 Kč tvořenou jistinou 9 000 Kč a úrokem za první měsíc čerpání úvěru 3 600 Kč, a dále sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. za dobu od 18. 11. 2023 do 12. 4. 2024 ve výši 1 314 Kč. Žalovaný však tento dluh neuhradil ani poté, co jej k tomu žalobkyně vyzývala předžalobní upomínkou. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou.2. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v podání ze dne 22. 1. 2025 uváděla, že žalovaný byl lustrován v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný měl odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásit, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen úvěr splatit. Úvěruschopnost klienta byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klient měl dále prohlásit, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie.3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, ani se nevyjádřil jak k textu podané žaloby, tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 15. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši až 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěr byl sjednán jako revolvingový, tedy s možností opětovného čerpání, na dobu neurčitou. Úroková sazba činila 40 % p. m. V čl. IV. bodu 4.2 písm. c) smlouvy, byla sjednána pro případ prodlení s plněním smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Listina dále upravovala splácení úvěru, možnost zesplatnění úvěru, právo na odstoupení od smlouvy. Všeobecné obchodní podmínky pak podrobněji upravovaly práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o úvěru. Ze dvou potvrzení o platbě bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, žalobkyně zaslala dne 15. 7. 2023 částku 7 000 Kč pod VS , var. symbol, a dne 19. 7. 2023 částku 2 000 Kč pod VS , var. symbol, . Z výpisů z účtu žalovaného je pak patrno, že za 12/2022 činil konečný zůstatek 54,81 Kč, za 1/2023 62,49 Kč, za 2/2023 70,69 Kč, za 3/2023 2 086,21 Kč, za 4/2023 2 036,81 Kč, za 5/2023 91,25 Kč, za 6/2023 434,14 Kč, dále že žalovaný vynakládá nemalé částky na casino-kartac.cz, forbescasino.cz, herna.gapagroup.cz, sazka.cz. Z platného občanského průkazu a rodného listu je zřejmé, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného. Zesplatnění spotřebitelského úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 11. 2023, byla vyčíslována dlužná částka ke dni zesplatnění. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možné soudní řízení. Zaslání této upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný byl v době sjednání úvěrové smlouvy svobodný, bydlel v družstevním bytě, byl zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, ve , adresa, od května 2022, dosahoval měsíčního příjmu 19 379 Kč, jeho výdaje činily 4 860 Kč.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZosÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Žalobkyně byla povinna dle § 86 ZosÚ zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.10. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 an., § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 an., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním. Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.11. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel (jako osoba v oboru orientovaná) povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.12. Ústavní soud ČR se v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že: „…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“.13. Soud má za to, že žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť vůbec neověřovala pravidelné výdaje žalovaného (zejména, co se týče výdajů na bydlení, stravu, ošacení, jiných běžných nákladů, pojištění, dopravu...). Měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny na částku 4 860 Kč (aniž by byly blíže specifikovány), takové nízké částce však nelze bez dalšího zcela uvěřit. Jestliže se tedy žalobkyně dostatečně nezabývala příjmovou ani (zejména) výdajovou stránkou žalovaného, nemohla provést řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně rovněž nepřihlédla k tomu, že žalovaný vynakládá nemalé částky na sázení, dále že žalovanému na bankovním účtu nezůstávají prakticky skoro žádné finanční prostředky.14. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím,