CS · EN DE FR brzy

7 C 69/2024-42 — Okresní soud ve Vsetíně

ECLI: ECLI:CZ:OSVS:2025:7.C.69.2024.1
Datum: 2025-05-14
Předmět: O zaplacení 14 109,93 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 173 z. č. 99/1963 Sb."]
["smlouva o úvěru"]
O co šlo: O zaplacení 14 109,93 Kč s příslušenstvím (["§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 173 z. č. 99/1963 Sb."])
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 3. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 109,93 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Uváděla, že s žalovaným uzavřela dne 28. 4. 2023 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný mohl čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 12 300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník žalobkyně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru, jakož i další poplatky za poskytnuté služby. Žalovaný postupně načerpal částku do výše úvěrového rámce. Dlužná částka sestává z jistiny 12 300 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 540 Kč a poplatku za službu „Presto“ 269,93 Kč. Žalobkyně dále sdělovala, jak byla prověřována úvěruschopnost žalovaného.2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (podle § 173 odst. 1 o.s.ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř.3. Žalobkyně v podání ze dne 18. 2. 2025 doplnila svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to tak, že zjišťovala informace o domácnosti žalovaného, o příjmu žalovaného (31 963 Kč čistého) i případných členů domácnosti, o měsíčních výdajích, dále provedla lustraci žalovaného v různých registrech (ty specifikovala).4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými. Soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně uzavřela dne 28. 4. 2023 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 12 300 Kč a službu „Presto“, kterou si žalovaný zvolil. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a uhradit poplatek za úvěr ve výši dle specifikace v Sazebníku. Při čerpání celého úvěrového limitu měla činit jednorázová výše splátky 15 795 Kč. Smlouva upravovala další práva a povinnosti smluvních stran, čerpání a splácení úvěru, zánik smlouvy. Sazebník pak upravoval ceny za poplatky a volitelné služby (služba „Presto“ – 165 Kč), náklady úvěru a smluvní pokuty, výši RPSN. Všeobecné obchodní podmínky podrobněji upravovaly práva a povinnosti smluvních stran, proces uzavření smlouvy, podmínky splácení úvěru, výpověď smlouvy. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 28. 4. 2023 byla žalovanému vyplacena částka 5 300 Kč, dne 29. 4. 2023 částka 2 600 Kč, dne 30. 4. 2023 částka 1 900 Kč a 1 400 Kč, dne 1. 5. 2023 částka 1 100 Kč. Žalobkyně dokládala k úvěruschopnosti žalovaného výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., ze kterého je patrno, že žalovaný má pravidelné výdaje na bydlení ve výši 8 000 Kč, nezbytné výdaje ve výši 2 000 Kč a zbytné výdaje pak ve výši 3 000 Kč. Ověřený čistý měsíční příjem žalovaného tvoří částku 31 963 Kč, disponibilní příjem pak činí 25 400 Kč. Celkový počet členů ve společné domácnosti je uveden „2“ (s příjmem). Dále žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti přikládala metodiku, která upravovala zejména obecné principy posuzování, interní pravidla pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti a finanční faktory ovlivňující bonitu klienta. Žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného prostřednictvím fotokopie občanského průkazu. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že jeho čistý příjem dosahuje částky 31 963 Kč. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 3. 2024 vyhotovenou právním zástupcem žalobkyně byl žalovaný upozorněn na možné soudní řízení v případě neuhrazení dlužné částky ve výši 15 338,38 Kč. Zaslání předžalobní výzvy bylo doloženo podacím lístkem , právnická osoba, .6. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě, v obchodních podmínkách, na něž smlouva odkazuje, a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá i na smluvně sjednaný poplatek, který představuje příjem plynoucí žalobkyni z poskytnutí peněžních prostředků. Bylo také prokázáno, že žalovaný obdržel postupně od žalobkyně částku celkem 12 300 Kč, a to vždy převodem na účet. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit poplatek určený dle sazebníku žalobkyně (včetně poplatku za službu „Presto“). Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobkyně také důvodně požadovala coby příslušenství zákonný úrok z prodlení. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, lze konstatovat, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala a dostála tak své zákonné povinnosti.7. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne 28. 4. 2023.8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 300 Kč režijního paušálů za 3krát úkon právní pomoci po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem tedy 2 252 Kč.
DomůPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIO násKontaktVOPGDPRReklamace

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.