8 C 93/2024-23 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 423,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 26. 5. 2022 účastnickou smlouvu č. , hodnota, a č. , hodnota, , kterými se zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a související služby ve sjednaném rozsahu a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit sjednanou cenu. Žalovaný neuhradil řádně a včas dluh za SMS platby ve výši 100 Kč, dluh za m-platby ve výši 9 092 Kč, dluh za premium SMS ve výši 606 Kč, a to na základě vyúčtování č. , hodnota, splatného dne 27. 7. 2023 a vyúčtování č. , hodnota, splatného dne 27. 6. 2023. Dále žalovaný neuhradil žalobkyni dluh ve výši 1 625,17 Kč představující doúčtovanou slevu k zakoupenému zařízení , Anonymizováno, který byl žalovanému účtován na základě vrubopisu č. , hodnota, . Přestože byl žalovaný vyzván k úhradě, dlužné pohledávky nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a skutečnosti tvrzené v žalobě žádným způsobem nesporoval.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:4. Žalovaný byl na základě účastnických smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, ve znění dodatku o prodloužení a nastavení služeb uživatelem mobilních telefonních stanic č. , hodnota, a , Anonymizováno, . Žalobkyně žalovanému v souladu s čl. 3.2.3 všeobecných podmínek umožnila objednat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s § 2 odst. 3 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“). Cenu za tyto zprostředkovatelské služby (tzv. služby třetích stran, typicky volání a sms zasílané na speciálně zpoplatněná čísla a platby na internetu), fakturovanou ve vyúčtování služeb č. , hodnota, ve výši 40 Kč splatné dne 27. 6. 2023 žalovaný neuhradil a neuhradil ani cenu za m-platbu ve výši 9 092 Kč (př. hry, aplikace), cenu za sms na speciálně zpoplatněná čísla ve výši 606 Kč (př. soutěže, křížovky), ani cenu za platby přes sms (př. jízdenky, parkování), které byly žalobkyní požadovány na základě vyúčtování č. , hodnota, splatného dne 27. 7. 2023. V rámci účastnické smlouvy č. , hodnota, byla uzavřena i kupní smlouva, a to k zařízení , Anonymizováno, na které byla žalovanému poskytnuta sleva 2 000 Kč, avšak tato sleva byla podmíněná dodržením minimálního měsíčního paušálu a dodržením sjednané doby trvání smlouvy s tím, že v případě předčasného ukončení vzniká žalovanému povinnost podmíněnou slevu žalobkyni vrátit. Z výpovědi účastnických smluv ze dne 28. 8. 2023 je zřejmé, že žalovaný dlouhodobě neplnil své závazky vůči žalobkyni. Vrubopisem č. , hodnota, byla žalovanému tudíž doúčtována poměrně krácená podmíněná sleva k zařízení s telefonním číslem , hodnota, ve výši 1 625,17 Kč se splatností 21. 11. 2023. Žalovanému byla dne 29. 8. 2024 zaslána předžalobní upomínka.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle následujících ustanovení:6. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.7. Podle § 2079 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.8. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací podle zákona o elektronických komunikacích. Žalobkyně současně poskytla žalovanému i jiné služby než služby elektronických komunikací, za které měl žalovaný povinnost uhradit vyúčtovanou cenu. Jeho povinnost k zaplacení vyplývá z § 1746 odst. 2 o. z., neboť účastníci si mohou práva a povinnosti upravit i jinou než v občanském zákoníku upravenou smlouvou. V daném případě je tedy dána pravomoc a příslušnost soudu dle § 7 o.s.ř. a nikoli Českého telekomunikačního úřadu podle § 129 zákona o elektronických komunikacích, neboť předmětem řízení není úhrada za telekomunikační služby, ale za tzv. služby třetích stran.9. Dále bylo prokázáno, že žalovaný nedodržel sjednanou dobu trvání účastnických smluv, neboť v důsledku prodlení s plněním závazků došlo ze strany žalobkyně k výpovědi všech účastnických smluv, čímž žalobkyni vznikl nárok na vrácení poměrné části podmíněné slevy sjednané v rámci kupní smlouvy uzavřené ve smyslu § 2079 a násl. o. z. Zvýhodněná kupní cena na zařízení byla s žalovaným sjednána s rozvazovací podmínkou, a bylo proto na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že tato rozvazovací podmínka pro slevu z předmětu koupě nenastala. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení nečinný. V důsledku porušení povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku řádně a včas vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné jistiny i nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti posledního vyúčtování. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 423,17 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.11. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval § 14b a. t., neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) a. t. V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, tedy má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby.12. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. třídenní na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.