4 C 232/2020-204 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobce se návrhem, jenž byl podán u zdejšího soudu dne 1. 10. 2020 domáhal zaplacení částky 562.718 Kč s příslušenstvím, z titulu náhrady škody s odůvodněním, že dne 11. 12. 2019 došlo v katastru , adresa, k dopravní nehodě, při které došlo ke střetu vozidel z vlastnictví žalobce a žalovaného. Žalovaný měl předmětné vozidlo pojištěno s odpovědností za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku u , právnická osoba, . Následně byla věc šetřena a na základě šetření bylo konstatováno, že hodnota vozidla činila ke dni dopravní nehody částku 1.009.800 Kč bez DPH, hodnota vraku – zbytku vozidla byla odhadnuta ve výši 308.454 Kč a žalobci byl poskytnut rozdíl mezi těmito částkami ve výši 701.346 Kč, který mu byl poukázán na účet. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasil a nechal zpracovat znalecký posudek znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , který odhadl cenu vozidla ke dni dopravní nehody ve výši 1.240.000 Kč. Rozdíl hodnoty tak činil částku 230.200 Kč a dále nárokuje žalobce ušlý zisk, neboť měl konkrétně nasmlouvané přepravy u různých odběratelů v celkové výši 281.300 Kč a dle výpočtu spotřeby vozidla vynaložil by za pohonné hmoty, po provedení všech nasmlouvaných přeprav částku 65.200 Kč a poplatky 4.572 Kč, takže mu ušlo 211.528 Kč. Takto tedy žaluje 462.718 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby.2. Pod č. j. 4 C 232/2020-65 ze dne 15. 2. 23021 byl vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal ve lhůtě odpor. V podání, došlém soudu dne 23. 3. 2021 podává vyjádření podle něhož žalobcem uplatněný nárok neuznává. Namítá, že znalcem stanovená cena není cenou obvyklou, když znalec stanovuje výchozí cenu vozidla a časovou hodnotu a žalovaný namítá, že znalecký posudek výši škody zjištěné při likvidaci pojistné události ve výši 1.009.800 Kč bez DPH a částkou stanovenou znalcem ve výši 1.240.000 Kč nikterak neporovnává. Sporuje také žalovaným uplatněný nárok na náhradu ušlého zisku, neboť součty hodnot jednotlivých objednávek přepravy nejsou jedinými náklady, které je třeba vynaložit k dosažení příjmu. Navrhuje tedy provést důkazy správou pojišťovny o likvidaci pojistné události včetně výslechu likvidátora. Závěrem navrhuje návrh zamítnout.3. Usnesením Okresního soudu ve Vyškově č. j. 4 C 232/2020-112 ze dne 7. 10. 2021, které nabylo právní moci dne 11. 10. 2021 bylo účastníkům nařízeno první setkání s mediátorem a následně usnesením č.j. 4 C 232/2020-119 ze dne 10. 11. 2021, které nabylo právní moci dne 10. 11. 2021 byl mediátorem vybrán , tituly před jménem, , adresa, . Ten pak dopisem, datovaným 18. 7. 2022 sdělil, že mezi účastníky proběhlo mediační jednání, ale nedošlo k dohodě a nezbývá, než věc vrátit soudu. V návaznosti na mediační jednání však účastníci u jednání dne 14. 9. 2022 shodně prohlásili, že v rámci mediačního jednání ujednali, že na ušlém zisku bude vyplacena částka 100.000 Kč, nicméně na náhradě za škodu na vozidle je podle žalovaného, resp. vedlejšího účastníka možno vyplatit toliko 106.000 Kč, což žalobce neakceptoval.4. Z výpovědi žalobce, učiněné u jednání dne 7. 10. 2021 vyplynulo, že nesouhlasí se způsobem, jakým vedlejší účastník provedl likvidaci škody, neboť si sestavil auto v nadstandardní výbavě vysloveně na míru, nekupoval ojetinu, ale vozidlo nové s tím, že nebude muset nějakou dobu investovat do jeho oprav. Poškozená pak byla pouze kabina a bylo to opravitelné nákladem nějakých 910.000 Kč, dále popsal výbavu vozidla.5. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , datovaného 17. 2. 2020 vyplynulo, že obvyklá cena vozidla činila v době, ke které je stanovena, tedy 11. 12. 2019 1.240.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný s podporou vedlejšího účastníka nesouhlasil se závěry znaleckého posudku, tak k procesnímu návrhu žalovaného u jednání dne 14. 9. 2022 nařídil soud zpracování revizního znaleckého posudku, když znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém posudku ze dne 15. 1. 2024 stanovil obvyklou cenu vozidla ke dni 11. 12. 2019 částkou 1.019.550 Kč. U jednání dne 24. 4. 2024 v rámci stvrzení svého znaleckého posudku, zejména uvedl, že neshledal ve znaleckém posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, žádné závady a metodicky je zcela správně zpracován, jen tam chybí odůvodnění, proč mělo být hodnoceno jako srážka za každých 1000 ujetých km koeficientem 0,16 oproti jeho nálezu, kdy on uvažuje 0,12. Poukázal pak na znalecký standard číslo 1/2005, kde je právě tato hodnota, kterou on ve svém znaleckém posudku, tedy 0,16 uvedena v rámci amortizační stupnice. Setrval pak na svém závěru, že platí znalecký standard, který on použil. K dotazům pak doplnil, že pokud žalobce poukazuje na jednotlivé komponenty, včetně spací kabiny, nebo komfortního sedadla a převodovky, tak s tím se počítalo, je to zohledněno v ceně nového vozidla, a to pak odpovídá té ceně nového typu. Znamená to, že takto je výbava zohledněna v základní ceně.6. Podle § 2910 věty první občanského zákoníku – zákona 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.7. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.8. Podle § 2952 věty první o z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).9. Podle § 120 odst. 3 o.s.ř. soud může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.10. Jak vyplynulo z mediačního setkání a účastníci to prohlásili u jednání dne 14. 9. 2022, pak se shodli na určení částky ušlého zisku ve výši 100.000 Kč. Pokud se účastníci takto shodli na skutkové stránce části předmětu řízení, pak již soud dále dokazování k otázce ušlého zisku, v návaznosti na ustanovení § 2952 věta první o.z. neprováděl. Jiná byla situace ohledně části nároku vycházející z náhrady škody na poškozeném vozidle. Vzhledem k tomu, že žalovaný v souladu s procesním stanoviskem vedlejšího účastníka sporoval správnost závěrů žalobcem doloženého znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 2. 10. 2020, tak soud k procesnímu návrhu určil revizního znalce k přezkoumání správnosti tohoto posudku. To pak bylo provedeno znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, z 15. 1. 2024. Ten také svůj znalecký posudek obhajoval u jednání dne 24. 4. 2024, přičemž z jeho výpovědi zjistil soud, že po metodické stránce ve znaleckém posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, žádné závady neshledal a tím se redukovalo meritum řízení toliko na osvětlení otázky, zda srážka za každých 1000 ujetých kilometrů má být hodnocena koeficientem 0,16, když znalec , tituly před jménem, , jméno FO, uvažuje koeficientem 0,12. To pak činí rozdíl při matematickém vyjádření těchto koeficientů mezi znaleckými posudky obou znalců ve výši 242.318 Kč.11. Soud poukazuje na notorietu, podle níž znalecký posudek odpovídá na odborné otázky vzešlé ze skutkového stavu, ale aplikace příslušného právního předpisu, kterým je v daném případě i znalecký standard používaný pro oceňování motorových vozidel, tedy v daném případě znalecký standard I/2005 v platném znění je již otázkou právní. Proto soud k odstranění rozporu mezi oběma znaleckými posudky nevolil cestu super revizního posudku, který by rozpory mezi oběma posudky odstranil a vysvětlil, ale sám vyložil znalecký standard v souladu s platnou právní úpravou. Znalecký standard č. I. Oceňování motorových vozidel schválený Ministerstvem spravedlnosti ČR dne 29. 1. 1990 pod č.j. 36/90-Org. jako závazný pokyn pro znalce, zapsané v Seznamech Krajských soudů ČR a Městského soudu v Praze a Ministerstva spravedlnosti ČR, (dále jen „znalecký standard č. I/2005“) pak v platném znění k datu 11. 12. 2019, tedy době, ke které byla cena motorového vozidla stanovována je podle přílohy č. 1.4. znaleckého standardu 1 č. 1/2005 amortizační stupnice pro nákladní a speciální nákladní automobily při základní srážce za počet ujetých kilometrů (ZAP), pro kategorii uvažovaného vozidla, tedy nad 16 kg pro převážný způsob používání silniční a městský provoz procentuálně srážkou za každých 1 000 km bráno koeficientem 0,12 a nikoli, jak uvažoval ve svém revizním znaleckém posudku znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , tedy nesprávně 0,16 % a rozdíl ve výpočtu činí právě rozdíl mezi nálezy obou znalců, tedy částku 220.400 Kč. Tuto částku tedy také soud vzal jako výchozí pro přiznání nároku, tedy vycházel ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl konečně i znaleckým posudkem soudem ustanoveným znalcem potvrzen jako metodicky správný, když však ve znaleckém posudku soudem stanoveným znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, byl aplikován nesprávný koeficient amortizační stupnice.12. Podle § 1968 o. z. věta první dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně