4 C 45/2024-25 — Okresní soud ve Vyškově

1. Návrhem, podaným u soudu dne 16. 4. 2024, domáhal se žalobce zvýšení výživného, které bylo naposledy určeno rozsudkem Okresního soudu ve , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, a kterým bylo žalované, jako matce žalobce, stanoveno výživné částkou 1.800 Kč měsíčně. Svůj návrh odůvodnil tím, že od roku 2020 nadále studuje Střední školu , Anonymizováno, a jeho náklady jsou zejména na dopravu do školy, zejména cca 1.500 Kč měsíčně na stravování, které činí měsíčně 1.000 až 1.500 Kč, přičemž pro osobní potřebu od svého otce dostává kapesné ve výši, Anonymizováno, 500 Kč. Ke svým poměrům popsal, že bydlí s , anonymizováno, , svým otcem a nezletilým bratrem , jméno FO, v , adresa, , kde otec žalobce hradí náklady spojené s bydlením částkou 9.377 Kč měsíčně, další výdaje na wifi 375 Kč měsíčně, elektřinu, jejíž záloha činí 1.170 Kč, resp. od února 2024 1.540 Kč.2. Žalovaná navrhla návrh zcela zamítnout s ohledem na skutečnost, že má nulový příjem. Ze spisu Okresního soudu ve , Anonymizováno, sp.zn. , anonymizováno, vyplynulo, že k návrhu žalované v pozici žalobkyně, podanému dne 13. 2. 2024 bylo zahájeno řízení o snížení výživného pro žalobce v tomto řízení v pozici žalovaného. Žalovaná byla vyzvána k odstranění vad svého podání, na což ve lhůtě nereagovala a soud svým usnesením č.j. , anonymizováno, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne 7. 8. 2024 návrh na snížení výživného odmítl.3. Z rozsudku Okresního soudu ve , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, vyplynulo, že tehdy nezletilé děti , Jméno žalobce, , narozený , Datum narození žalobce, a , jméno FO, , narozený , datum, byly pro dobu do rozvodu i po rozvodu manželství svěřeni do péče otce , anonymizováno, . Matce bylo uloženo přispívat na výživu nezletilého , jméno FO, částkou 1.500 Kč měsíčně a na výživu nezletilého , jméno FO, částkou 1.800 Kč měsíčně. Toto rozhodnutí vycházelo ze situace, kdy k datu vydání rozsudku dne 3. 3. 2020 dosahoval otec tehdy obou nezletilých dětí čistého měsíčního příjmu ve výši 26.000 Kč měsíčně, přičemž u matky, která nebyla zaměstnána, vycházel soud z tzv. potencionálních příjmů, kterých by mohla dosahovat ve výši 11.500 Kč měsíčně.4. Z výpovědi žalobce u jednání dne 26. 9. 2024 vyplynulo, že podává žalobu, neboť s matkou prakticky nekomunikují, v posledních letech již jen tak dvakrát do roka a stejně se pohádají. Pokud sám žádá o výživné s účinností tři roky zpět před podáním žaloby, pak tak činí proto, že v mezidobí došlo k vypořádání mezi otcem a matkou po rozvodu manželství a žalované má být takto vyplaceno kolem 1.500.000 Kč, takže prostředky na úhradu výživného mít bude. Co se týče svých potřeb, odkázal na to, jak to popisuje v žalobě s tím, že na střední školu nastupoval k 1. 9. 2020.5. Žalovaná jako účastnice řízení u tohoto jednání vypověděla, že nedoplatek na výživném doplácela jednorázově, kdy platila 89.400 Kč, protože měla obestavěny oba své účty. Teď si zřídila účet za účelem přeposlání těch peněz z vypořádání a v posledních třech letech byla zaměstnána akorát brigádně, a to na dohodu o provedení práce, když pracovala v kuchyni v , Anonymizováno, jako brigádnice, potom v , Anonymizováno, nebo , Anonymizováno, na dohodu. Jinak je vedena jako uchazečka o zaměstnání u Úřadu práce , adresa, a probíhala jí na výživné exekuce, a pokud má exekuci, tak nemohla sehnat práci. Potvrdila, že má dostat 1.750.000 Kč na vypořádání ze společně vlastněného bytu, ale tyto peníze, které dostane na vypořádání musí kompletně investovat do zajištění nového bydlení.6. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům:7. Potvrzení o studiu dokládá, že žalobce je aktuálně studentem , Anonymizováno, . ročníku denního studia Střední školy , anonymizováno, , potvrzení o potvrzení platby , anonymizováno, dokládá náklady spojené s jízdným částkou 900 Kč za měsíční jízdenku a dále žalobce dokládal náklady spojené s bydlením, které dle jeho tvrzení hradí druhý z rodičů, tedy jeho otec.8. V souladu s ustanovením § 910 odstavec 1) občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ustanovení § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.9. Vyživovací povinnost rodičů k dětem tedy není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu. V případě, že dítě, byť zletilé, pokračuje ve studiu (dokončuje studium), které zvyšuje úroveň jeho vzdělání, a tím i jeho šance na pracovním trhu, jedná se o soustavnou přípravu na budoucí povolání (např. pomaturitní studium).10. Podle ustanovení § 913 odstavec 1 a 2 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, v k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.11. Dle ustanovení § 915 odstavec 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.12. Dle ustanovení § 922 odstavec 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.13. Při rozhodování se soud zcela řídil Nálezem Ústavního soudu České republiky IV. ÚS 1241/12 ze dne 13. 3. 2013, ze kterého vyplývá, že pro nalézání práva je vždy nezbytné vycházet z individuálních, tedy na konkrétních skutkových zjištěních založených rozměrů každé soudem projednávané věci. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti učinit vše pro nalezení spravedlivého řešení, jakkoliv se to může jevit složité. Spravedlnost musí být v procesu, kterým soud interpretuje a aplikuje právo, vždy přítomna jako hodnotový činitel, neboť nad každým utvářením soudního rozhodnutí klene se dvojí imperativ: rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé. Úkolem soudu je rozpoznat skrze zákon spravedlnost.14. Jak z provedeného dokazování vyplývá, tak žalobce se soustavně připravuje na budoucí povolání, a jak bylo shora uvedeno, není vyživovací povinnost povinného rodiče omezena toliko věkem oprávněného, ale jeho možnostmi a schopnostmi vlastními prostředky zajistit svoji výživu, což při denním studiu střední školy dáno není. Soud však musel hodnotit otázku přiměřenosti nároku žalobce, a to i v relaci tomu, že obdobnou vyživovací povinnost k němu, jako jeho matka má i jeho otec, který ji však plní dobrovolně, zajišťuje mu výživu, i bydlení. Při rozhodování o výživném však muselo být přihlédnuto zejména k tomu, že oba z rodičů mají dvě vyživovací povinnosti vedle , Jméno žalobce, ještě k nezletilému dítěti týchž rodičů, a to , jméno FO, , který má potřeby sice nižší než žalobce, neboť je dosud na základní škole, nicméně obdobné a srovnatelné. Pokud by tedy měl soud vyhovět návrhu žalobce tak, jak bylpodán a uvažovat o jeho potřebě výživného v částce 4.500 Kč měsíčně a výživného, které by měl od matky pobírat jeho bratr částkou v této relaci 4.000 Kč měsíčně, pak by při takto nastaveném výživném musela matka dosahovat příjmu přes 27.000 Kč měsíčně, což objektivně schopna není. Na druhé straně, pokud soud určil výživné částkou 3.000 Kč měsíčně, pak i se zohledněním další vyživovací povinnosti odpovídá tato částka relacím ustanovení § 913 odst. 1 a 2 o. z., tedy jak výdělkovým možnostem a schopnostem povinné osoby žalované matky, tak i odůvodněným potřebám oprávněného, tedy jejího syna – žalobce. Pokud soud vyhověl návrhu na zpětnou korekci výživného, pak vycházel ze situace, kdy naposledy o výživném bylo rozhodováno v době, kdy byly obě tehdy nezletilé dětí rodičů na základní škole, kdežto z této kategorie se k 1. 9. 2020 posunul žalobce do věku středoškolského, s čímž jsou zvýšeny náklady, které doložil. Naproti tomu se neztotožnil soud s argumentací žalobce, že pokud dostane žalovaná z titulu vypořádání společného majetku vyšší částku, má možnost z ní hradit vyšší výživné, čemuž by o 1.200 Kč měsíčně vyšší výživné odpovídalo. V tomto směru je třeba přisvědčit procesní obraně žalované, že pokud se vypořádala s bývalým manželem – otcem žalobce z titulu SJM, pak ona, která d