12 C 77/2024-76 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala uložení ve výroku označených platebních povinností žalované. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě (doplněné podáním ze dne 30. 10. 2024) skutkově a právně tvrdila následující:Dne 31. 3. 2023 , právnická osoba, (dále též „předchůdce žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce (dále též „smlouva“) č. , hodnota, , v rámci níž byla žalované poskytnuta na účet č. , č. účtu, po podpisu smlouvy částka 100 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 100 000 Kč (jistinu) společně s úrokem za zápůjčku ve výši 10,9 % ročně, a to v 69 měsíčních splátkách po 1 957 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 25. 4. 2023, poslední splátka měla být uhrazena dne 25. 12. 2028. Žalovaná celkem uhradila částku 5 855,57 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 10. 10. 2023. Žalovaná uhradila dne 25. 4. 2023 částku 1 957 Kč, dne 26.5.2023 částku 200 Kč, dne 10. 7. 2023 částku 498,57 Kč, dne 5. 8. 2023 částku 200 Kč, dne 10. 9. 2023 částku 750 Kč, dne 28. 9. 2023 částku 1 500 Kč a dne 10. 10. 2023 částku 750 Kč. Žalovaná tak zůstala v prodlení se splátkou ke dni 25. 6. 2023, 25. 7. 2023, 28. 5.2 023, 25. 9. 2023 a 25. 10. 2023. Z důvodu prodlení žalované předchůdce žalobkyně zesplatnila pohledávku ke dni 20. 11. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 3. 2024 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky představující dlužnou jistinu ve výši 94 901.37 Kč, smluvního úroku ve výši 6 076,84 Kč (úrok ve výši 10,9 % ročně z úvěru ve výši 94 901,37 Kč od 24. 4. 2023 do 20. 11. 2023), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 167,90 Kč ( zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 901,37 Kč od 17. 11. 2023 do 20. 11. 2023), zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 901,37 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 10,9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 94 901,37 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud při jednání dne 27. 1. 2025 provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:4. Dne 31. 3. 2023 uzavřela , právnická osoba, s žalovanou smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které se se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit částku 100 000 Kč společně s úrokem z úvěru ve výši 10,9 % ročně, a to v 69 měsíčních splátkách po 1 957 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 25. 12. 2028. Žalované byla částka 100 000 Kč zaslána převodem na účet č. , č. účtu, po podpisu smlouvy (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na č. l. 23-26).5. Z protokolu předchůdce žalobkyně o ověření úvěruschopnosti klienta včetně přílohy bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána a má příjem ve výši 20 000 Kč měsíčně, výdaje činí 3 000 Kč na bydlení, 2 000 Kč na živobytí a 1 000 Kč ostatní náklady. Výsledná platební kapacita žalované v době podání žádosti činila 8 796 Kč. Pravděpodobnost splácení úvěru žalované byla stanovena na 99,16 %. , Anonymizováno, z důvodu obezřetnosti navýšila výdaje žalované oproti její žádosti, a to na částku 11 204 Kč, z toho splátky úvěrů ve výši 23 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a st. spoř. ve výši 5 230 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4 951 Kč a ostatní výdaje na 1 000 Kč.6. Z prohlášení o okamžité splatnosti závazku ze dne 20. 11. 2023 bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně ke dni 20. 11. 2023 prohlásil úvěr za splatný z důvodu prodlení žalované.7. Z výpisů z úvěrového účtu žalované ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná splácela nepravidelně, dne 25. 4. 2023 uhradila 1 957 Kč, dne 26. 5. 2023 200 Kč, dne 10.7.2023 částku 498,57 Kč, dne 5. 8. 2023 částku 200 Kč, dne 10. 9. 2023 částku 750 Kč, dne 28. 9. 2023 částku 1 500 Kč a dne 10. 10. 2023 částku 750 Kč. Na jistině tak zbývá k úhradě 94 901,37 Kč.8. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 3. 2024 včetně přílohy bylo zjištěno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovanou.9. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem předchůdcem žalobkyně ze dne 22. 3. 2024. Z poštovního podacího archu ze dne 20. 11. 2023 bylo zjištěno, že oznámení bylo zasláno žalované.10. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 11. 6. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek a výzva jí byla zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě , adresa, (zjištěno z kopie poštovního podacího lístku ze dne 12. 6. 2024 na č. l. 38).11. Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaná uzavřela s , právnická osoba, smlouvu o zápůjčce, a to dne 31. 3. 2023 smlouvu č. , hodnota, , v rámci níž byla žalované poskytnuta převodem na účet po podpisu smlouvy částka 100 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 100 000 Kč (jistinu) společně s úrokem ve výši 10,9 % ročně, a to v 69 měsíčních splátkách po 1 957 Kč od 25. 4. 2023 do 25. 12. 2028. Žalovaná celkem uhradila částku 5 855,57 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 10. 10. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 3. 2024 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradila.12. Z hlediska právního posouzení věci v daném případě předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku.13. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „ o. z „). přenechá-li zapůjčitel zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.14. Z ustanovení § 1970 o. z. vyplývá, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle ustanovení § 1810 o. z. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.16. Podle § 1812 odst. 1 lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.17. Česká republika je přímo vázána Směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, která pro členské státy stanovila ve svém článku 3, co se rozumí nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách: 1. Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je nepřiměřená, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran plynoucí ze smlouvy v neprospěch spotřebitele 2. Podmínka není sjednána individuálně, byla-li sepsána předem, a proto spotřebitel nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky.18. V daném případě tedy žalovaná porušila shora konstatované smluvní podmínky a v důsledku prodlení jí vznikla povinnost hradit žalobci úrok a úrok z prodlení.19. Soud dospěl k závěru, že pokud žalobk