6 C 16/2025-130 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu (dále již „soud“) dne 6. 1. 2025, domáhala povolení nezbytné cesty přes pozemek p. č. , hodnota, v katastrálním území (dále též „k. ú.“) , adresa, , ke svým pozemkům p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, v témže k. ú. (dále budou uvedené pozemky označovány též pouze parcelními čísly bez uvedení katastrálního území), a to v rozsahu dle k žalobě připojeného geometrického plánu, specifikovaného nyní ve výroku I. tohoto rozsudku.2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její pozemky ad 1 jsou obklopeny pozemky, z nichž na žádném z nich se nenachází veřejně přístupná pozemní komunikace. Na pozemky žalobkyně tak není žádný přístup z veřejně přístupné pozemní komunikace. Jediný fakticky možný přístup na pozemky žalobkyně z veřejně přístupné pozemní komunikace vede přes pozemek žalované obce, a to přes část pozemku vymezenou v geometrickém plánu. Ve zbytku hranice mezi pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemkem žalované se nachází oplocení, které zabraňuje možnosti umístění cesty na odlišném místě na pozemku žalované. Vlastník pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, přitom souhlasí s tím, aby část pozemku mezi předmětnou částí pozemku žalované a pozemky žalobkyně sloužila i nadále jako cesta, po které je možné přicházet a přijíždět z veřejně přístupné pozemní komunikace k pozemkům žalobkyně, tedy v tom samém místě, jako tomu bylo od nepaměti. Jinudy přes pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nelze cestu vést, neboť tomu brání stavba oplocení části tohoto pozemku, inženýrské sítě, vodoměrná šachta a kanalizační šachta; není tedy možné umístit nezbytnou cestu na jinou část pozemku žalované než právě na tu vymezenou v geometrickém plánu. Nejbližší veřejná komunikace a ostatně i jediná, ze které lze reálně získat přístup k pozemkům žalobkyně, je právě pozemní komunikace na pozemku p. č. , hodnota, . Neexistuje jiná veřejná komunikace, ze které by byl možný přístup na pozemky žalobkyně a ani jiná trasa, kudy by nezbytná cesta mohla vést, než přes předmětnou část pozemku.3. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pro absenci přístupu z veřejné cesty nemůže své pozemky fakticky užívat a hospodařit na nich, neboť na ně není možné z veřejné cesty ani projít, natož projet vozidly. Pozemky žalobkyně slouží zemědělským účelům jako zahrada, především pro pěstování rostlin. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby k těmto pozemkům byl zabezpečen přístup nejen pro dopravu pěších a osobních vozidel, ale i zemědělské techniky, zejména traktoru.4. Žalobkyně dále v žalobě poukázala na pravomocný rozsudek soudu ve věci sp. zn. , právnická osoba, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který mj. zaujal závěr, že: „Z dokazování vyplynulo, že sjezd byl žalovanou (roz. právní předchůdkyní žalobkyně – paní , jméno FO, , která v uvedeném řízení vystupovala v procesním postavení žalované) a jejími právními předchůdci užíván skutečně od 60. let minulého století, a to s konkludentním souhlasem vlastníka pozemku, na němž se sjezd nachází (tedy dříve příslušného národního výboru a posléze obcí , adresa, ). Pokud obec tento souhlas odvolala, pak by bylo možné uvažovat o aplikaci ust. § 8 občanského zákoníku, ale ne ve vztahu k tomuto řízení, ale pouze v případě sporu, v němž by se obec jako žalobce domáhala po žalované či členech její rodiny povinnosti zdržet se užívání sjezdu, příp. by žalobcem byla žalovaná či členové její rodiny a domáhali by se po obci umožnění užívání sjezdu. Obec by musela tvrdit a prokazovat, proč žalovaná či členové její rodiny najednou sjezd nesmí užívat, když v minulosti mohli.“5. Z ad 4 žalobkyně dovozuje, že minulá existence cesty přes předmětnou část pozemku tak v uvedeném řízení byla prokázána. V současnosti přitom žalovaná brání vstupu na svůj pozemek dokonce i fyzicky, a to umístěním kamene na předmětnou část pozemku. Podle žalobkyně žalovaná zjevně zneužila svého práva, když svévolně a bezdůvodně začala bránit užívání předmětné části pozemku pro přístup k pozemkům žalované, přičemž dle § 8 o. z. takovéto zneužití práva nepožívá právní ochrany. Fakticky ani umístění nezbytné cesty na předmětné části pozemku žalované nic nebrání. V blízkosti této části pozemku se sice nachází stavba na pozemku p. č. , hodnota, , ovšem z výsledků inženýrsko-geologického posouzení ze dne 16. 11. 2023 vyplývá, že tato by umístěním nezbytné cesty, a to ani při umístění stavby komunikace na předmětnou část pozemku, nebyla nikterak ovlivněna.6. Aby mohla nezbytná cesta plnit svůj účel i do budoucna, navrhuje žalobkyně, aby byla povolena jako služebnost, což ostatně odpovídá i judikatuře dovolacího soudu. Žalovaná však i přes výše uvedené skutečnosti užívání předmětné části svého pozemku nepovolila a zabránila v tom umístěním kamene na cestu. Žalobkyni proto nezbývá než se svého nároku domáhat soudní cestou. Žalobkyně přitom svůj pozemek nabyla od své právní předchůdkyně (matky) paní , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , bytem , adresa, , přičemž neměla možnost ovlivnit, jaké pozemky nabude, když ani její právní předchůdkyně nikdy nedisponovala pozemky, přes které by bylo možné zajistit přístup na pozemky žalobkyně z veřejné komunikace. V této souvislosti pak žalobkyně odkazuje na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1587/20, který zaujal a odůvodnil právní názor, že: „Nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou nelze v České republice s ohledem na historický vývoj právní úpravy pozemkového vlastnictví považovat za projev hrubé nedbalosti…“ Žalobkyně má tak za to, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby soud rozhodl o zřízení nezbytné cesty na předmětné části pozemku žalované, když nastalý stav není důsledkem hrubé nedbalosti žalobkyně, ale pouze změna postoje vlastníka pozemku – odvolání souhlasu s užíváním, jenž žalovaná vyjádřila umístěním kamene bránícímu průjezdu žalobkyni k jejím pozemkům.7. Pokud jde o výši úplaty za zřízení této nezbytné cesty v rozsahu vyznačeném přiloženým geometrickým plánem, žalobkyně má primárně za to, že na předmětném pozemku se cesta od nepaměti nacházela a nachází, a tedy její pokračování v jejím užívání nepůsobí žalované, jakožto veřejnoprávnímu subjektu, žádné omezení vlastnického práva, ani jinou újmu. Proto žalobkyně navrhuje úplatu ve výši obvyklé ceny za vlastnické právo k pozemku ve výši 30 Kč/m2, tedy celkem 450 Kč. K obvyklé výši ceny za obdobné pozemky lze odkázat na záměr žalované prodat mj. vedlejší pozemek za cenu 30 Kč/m2, byť záměr je z roku 2017, ani růst cen nemovitostí nezapříčinil, že by hodnota úplaty dosáhla hodnoty vlastnického práva v roce 2017.8. Žalovaná ve svém vyjádření (učiněném prostřednictvím jejího právního zástupce) k žalobě (na č. l. 31 a násl.) navrhla její zamítnutí. Považuje podanou žalobu za další pokračování rodiny , jméno FO, v jejich snaze prosadit si přístup přes pozemek žalované, kteréžto jejich úsilí započalo již v roce 2017. Dne 9. 3. 2017 bratr žalobkyně pan , jméno FO, a jeho přítelkyně , jméno FO, požádali žalovanou o souhlas s napojením pozemků č. p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, k cestě přes pozemek p. č. , hodnota, . Žalovaná jim sdělila, že s tímto postupem nesouhlasí a trvá na tom, aby sjezd byl umístěn alespoň 5 m od hranice nemovitosti – rodinného domu č. p. , Anonymizováno, na pozemku p. č. , hodnota, , neboť žalovaná měla obavy, aby dopravní napojení zřízené blíže než 6 metrů od domu č. p. , Anonymizováno, nemohlo způsobovat škody na tomto domě, to vše dále při vědomí, že rodina , jméno FO, má s vlastníky tohoto domu dlouhodobě napjaté vztahy a podle vědomí žalované byly neshody mezi rodinou , jméno FO, a vlastníky tohoto domu řešeny i soudně. Žalovaná dále ve vyjádření v časové řadě uvádí další podání v uvedené věci příslušníky rodiny , jméno FO, , jež byla adresována žalované.9. Žalovaná má za to, že v daném případě nelze aplikovat § 1029 o. z. na pozemky v polních celcích, což se týká i posuzovaného případu, neboť pozemky p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, byly dlouhodobě, nejpozději od 50. let 20. století užívány jako zemědělské pozemky obhospodařované ze strany , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (nyní , právnická osoba, , IČ: , IČO, ). Již v roce 1988 si , jméno FO, stěžovala, že ji vlečka uvedeného družstva bránila v přístupu k jejímu pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dnes pozemek p. č. , hodnota, ), a žalovaná jí již tehdy dopisem ze dne 11. 5. 1998 sdělovala, že: „uvedená parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je v užívání ZD , Anonymizováno, , adresa, a žádná přístupová cesta na ní není zřízena.“ Sdělení se sice týká pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , tedy dnes pozemku p. č. , hodnota, , a nikoliv pozemku p. č. , hodnota, (dotčeného touto žalobou), ale z tohoto sdělení je zřejmé, že žádná přístupová cesta přes pozemek p. č. , hodnota, ve vlastnictví žalované k předmětným pozemkům žalobkyně zřízena nebyla. Kromě toho žalovaná má za to, že ustanovení § 1029 o. z. se z povahy