6 C 210/2024-56 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem, respektive žalobou podanou u podepsaného soudu (dále již „soud“) dne 23. 8. 2024 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, respektive rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 768 Kč s příslušenstvím, a to z titulu zesplatnění žalovanému poskytnutého spotřebitelského úvěru.2. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil a zůstal po celou dobu prvoinstančního řízení procesně pasivní.3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:4. Žalobkyně dne 13. 7. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, jehož předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 20 000 Kč. Úvěr měl podobu tzv. revolvingového úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaný se zavázal k celé řadě smluvních povinností, zejména zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaný měl splácet úvěr každý měsíc, a to vždy nejpozději k 12. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy (zjištěno z cit. smlouvy o úvěru na č. l. 10 a násl.).5. Žalobkyně z titulu smlouvy ad 4 převedla na účet žalovaného č. , č. účtu, v dále uvedených dnech následující částky: dne 13. 7. 2023 částku 4 000 Kč, dne 19. 7. 2023 částku 6 000 Kč, a dne 19. 7. 2023 částku 6 000 Kč, celkem tedy 16 000 Kč (zjištěno z cit. výpisu z účtu žalovaného na č. l. 34-36).6. K výzvě soudu (učiněné formou usnesení ze dne 16. 9. 2024, č. j. 6 C 210/2024-27, která byla doručena právnímu zástupci žalobkyně dne 20. 9. 2024) mj. stran předložení listinných důkazů o tom, že zapůjčitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) podáním ze dne 29. 11. 2024 (na č. l. 45) sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována mj. lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. Žalobkyně připojila k tomuto podání žádost č. , hodnota, žalovaného o spotřebitelský úvěr (na č. l. 49), z níž soud zjistil, že v této žádosti je k osobě žalovaného mj. uvedeno, že je svobodný, bydlí v pronajatém bytě, je bez vzdělání, respektive nemá úplné základní vzdělání, je zaměstnancem u „, anonymizováno, “, kde pracuje od července 2017, jeho měsíční příjem činí 30 870 Kč a jeho měsíční výdaje činí 4 860 Kč, což je podle názoru soudu údaj zjevně nereálný a podhodnocený.7. Pokud by žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného na základě jeho žádosti o poskytnutí úvěru ad 6 postupovala souladně se zákonem (viz odůvodnění níže), postačilo by k neposkytnutí úvěru žalovanému letmé nahlédnutí do jeho bankovního výpisu z předmětného období. Soud má k dispozici mj. výpis z bankovního účtu žalovaného před jeho žádostí o poskytnutí úvěru žalobkyní, z něhož vyplývá, že žalovaný měl příjem ze závislé činnosti (od cit. zaměstnavatele) ve výši 10 500 Kč, přičemž jeho výpis nenasvědčuje tomu, že by byl pro hrazení úvěru dostatečně solventní, ale naopak z něj plyne, že si vytvářel před podanou žádostí o poskytnutí úvěru žalobkyní další závazky. Tak např. žalovaný dne 3. 7. 2023 obdržel od úvěrujícího subjektu , právnická osoba, částku 10 000 Kč, dne 4. 7. 2023 provedl ve prospěch účtu dalšího úvěrujícího subjektu , právnická osoba, identifikující platbu zjevně za účelem poskytnutí úvěru (ve výši 0,01 Kč), ve dnech 8. 7. 2023 provedl další dvě identifikující platby po 1 Kč opět zjevně pro poskytnutí úvěru dalším úvěrujícím subjektem, dne 9. 7. 2023 obdržel od , právnická osoba, z titulu zápůjčky částku ve výši 10 000 Kč, dne 10. 7. 2023 provedl žalovaný ve prospěch dalšího účtu dvě identifikující platby zjevně zase pro poskytnutí zápůjčky atd. (zjištěno z cit. výpisu z úvěru žalovaného na č. l. 31-39). Z toho všeho plyne, že žalobkyně (její zaměstnanec, respektive zprostředkovatel) úvěruschopnost žalovaného posuzoval formálně bez reálné verifikace v úvahu přicházejících relevantních podkladů (pro neposkytnutí úvěru žalovanému postačilo nahlédnout do jeho předmětného bankovního výpisu).8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne 13. 7. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které žalobkyně žalovanému bezhotovostně převedla na jeho účet celkem částku 16 000 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a při verifikaci jeho majetkových poměrů, respektive jeho reálné schopnosti úvěr splácet, postupovala zcela formálně.9. Právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Podle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka -spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout