6 C 294/2024-48 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 34 791 Kč s příslušenstvím z titulu zesplatnění žalované poskytnutého spotřebitelského úvěru žalobkyní.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala procesně nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.4. Účastnice dne 22. 3. 2024 (datum akceptace návrhu žalobkyně na uzavření dále uvedené smlouvy žalovanou, kdy žalovaná – jak plyne z potvrzení na č. l. 30 – v souladu se smluvním ujednáním převedla na účet žalobkyně částku 1 Kč a tím akceptovala návrh smlouvy) uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, číslo smlouvy 8193854, dle kterého žalobkyně poskytne žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, z čehož částka 2 500 Kč bude představovat provizi zprostředkovatele za uzavření úvěru, a částka 27 500 Kč bude poskytnuta žalované s tím, že žalovaná se zavazuje žalobkyni uhradit tento úvěr formou 40-ti splátek po 1 150 Kč měsíčně, s datem poslední splátky dne 20. 7. 2027, kdy celková úvěru tak bude činit 40 000 Kč, RPSN 39,2 %, zákonný úrok 15 %, zápůjční úroková sazba roční 27,28 % a denní 22,43 Kč (zjištěno z cit. smlouvy o úvěru na č. l. 13 a násl. a dále ze záznamu o vložení dokumentu – pokud jde o akceptaci návrhu smlouvy – na č. l. 16 verte).5. Žalobkyně úvěruschopnost žalované řádným způsobem neověřovala. Zprostředkovatelka úvěru s žalovanou vyplnila tiskopis posouzení úvěruschopnosti zákazníka (na č. l. 24), z něhož plyne, že žalobkyně (roz. prostřednictvím zprostředkovatele úvěru) ověřila totožnost žalované, zjistila že žalovaná neprochází v insolvenčním rejstříku, má příjem ze závislé činnosti ve výši 27 247 Kč měsíčně, přičemž ohledně výdajů žalované bylo učiněno zcela povrchní prověření, kdy bylo vycházeno pouze z toho, že žalovaná bydlí u svého bratra (což bylo doloženo prohlášením bratra žalované , jméno FO, , nar. , datum, , bytem shodně s žalovanou) a má pouze výdaj spojený s bydlením ve výši 4 000 Kč, aniž by i tato okolnost byla žalovanou prokázána např. připojenou kopií příslušné smlouvy, příp. (v případě neexistence takové smlouvy) prokázáním žalovanou pravidelně měsíčně vynakládaných výdajů na bydlení v této výši (za relevantní dobu z hlediska posouzení validity takto žalovanou tvrzeného údaje). Žalovaná dále doložila výplatnice od svého zaměstnavatele. Žalobkyně dále žalovanou prověřila s negativním výsledkem v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Žalovaná dále pro účely poskytnutí úvěru dne 15. 3. 2024 vyplnila tiskopis – „výdaje spotřebitele“ (na č. l. 27 verte), kde pouze uvedla své měsíční náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč, uvedla, že je svobodná, je prosta jiných splátek úvěrů, pojištění.6. Žalobkyně na účet žalované převedla, s datem zaúčtování dále cit. částky, částku ve výši 27 500 Kč dle shora cit. smluvního ujednání (zjištěno z potvrzení na č. l. 31), a rovněž dle smlouvy o úvěru částka ve výši 2 500 Kč byla žalobkyní poskytnuta se souhlasem žalované na účet zprostředkovatele úvěru, kdy cit. částka byla zaúčtována ke dni 22. 3. 2024.7. Z bonity smlouvy na č. l. 37, s přihlédnutím k žalobním tvrzením, soud zjistil, že žalovaná ke dni podání žaloby uhradila žalobkyni částku 28 063 Kč.8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastnice uzavřely dne 22. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením této smlouvy řádně a úplně, v souladu s dále uvedenou judikaturou, neposuzovala úvěruschopnost žalované, kdy tak činila v zásadě formálně, povrchně. Žalovaná ke dni podání žaloby zaplatila na poskytnutý úvěr žalobkyni částku 28 063 Kč.9. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze do částky 28 063 Kč, přičemž ve zbytku žalobního požadavku naopak (z dále uvedených důvodů) je neopodstatněná.10. Závazkový vztah vzniklý dne 5. 4. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“16. S ohledem na aktuální judikaturu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda úvěrující subjekt splnil povinnost zkoumat schopnost budoucího úvěrovaného splácet, tedy jeho solventnost.17. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“18. Jak již bylo uvedeno v bodech 5 a 8 žalobkyně provedla před uzavřením úvěrové smlouvy pouze povrchní posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19.