11 C 214/2021-17 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně dne [datum]. Pohledávka představuje jistina ve výši [částka], smluvní pokuta ve výši [částka] a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Z žalované jistiny žalobkyně požadovala smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. 3. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. 4. Nejprve je třeba zkonstatovat, že původním smluvním partnerem žalované byla společnost [právnická osoba], [IČO], přičemž část závodu této společnosti byla ke dni [datum] převedena na [právnická osoba]. Žalobkyně však již neprokázala, že by součástí převáděné části závodu byla skutečně i pohledávka za žalovanou. O příslušné procesní poučení, že pohledávka přešla z doposud existující [právnická osoba] v rámci převodu části závodu na [právnická osoba] se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí při jednání soudu. Nelze pak přehlížet, že nebylo prokázáno ani náležité postoupení ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. 5. Dle čl. II.1 až II.3 smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní měla přecházet práva k pohledávkám dnem zaplacení úplaty, která je podle čl. III součástí samostatné dohody. Žalobkyně sice předložila potvrzení o přijetí platby, nicméně ze smlouvy a tohoto potvrzení nelze dovodit, že se jednalo o úplatu v souvislosti s tímto postoupením. Sám odkaz na smlouvu z [datum] na tom ničeho nemění, neboť není jednoznačné, jaké portfolio na základě jaké konkrétní smlouvy bylo placeno. Stejně tak lze mít pochybnosti o jednoznačnosti postoupené pohledávky za žalovanou, když dle předložené přílohy je postupována pohledávka za [jméno] [příjmení]. Soud pak za žalobkyni nemůže nahrazovat její procesní aktivitu tím, že by dovozoval, zda se jedná o smlouvu jinou, anebo pouze zkrácení čísla smlouvy. Žalobkyně tedy neprokázala, že došlo k zaplacení úplaty dle předložené smlouvy o postoupení pohledávky a že vůbec pohledávka za žalovanou byla součástí postupovaného balíku pohledávek, přičemž o příslušná procesní poučení se připravila v této souvislosti omluvenou neúčastí při jednání soudu. 6. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že bylo postoupení pohledávky žalované oznámeno. Předložila sice listinu označenou„ oznámení o postoupení pohledávky“ a adresovanou žalované, nicméně neprokázala již její odeslání původní věřitelkou žalované. Žalobkyně pak netvrdila a neprokázala, že by byla oprávněna za svou právní předchůdkyni žalovanou notifikovat. 7. Pokud jde o právní hodnocení, soud uzavírá, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2019 Sb., občanského zákoníku, na žalobkyni. 8. Pro úplnost soud podotýká, že z provedeného dokazování také vyplynulo, že při sjednávání smlouvy nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, a proto je smlouva o úvěru, jež byla k důkazu předložena, stižena absolutní neplatností (srov. rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK, věc C -679/18). 9. Žalobkyně tedy neprokázala svoji aktivní legitimaci v tomto sporu, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.). S ohledem na tuto skutečnost, že pak soud nezabýval samotným uplatněným nárokem. 10. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z toho, že žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).