11 C 263/2020-24 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené se [právnická osoba], kdy jmenovaná společnost postoupila nárok za žalovanou smlouvou z [datum] na žalobkyni. 3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že smluvními stranami smlouvy o poskytnutí zápůjčky ze dne [datum], která však není ani jednou ze smluvních stran podepsána, byly žalovaná jako vydlužitel (dlužník), [anonymizována dvě slova] jako zapůjčitel (věřitel) a [právnická osoba] jako vedlejší účastník, a dále, že mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. 4. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba], která je stranou smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], v poměrech projednávané věci vystupovala pouze jako„ vedlejší účastník“, kdy původním věřitelem ze smlouvy o zápůjčce byl [anonymizována dvě slova], přičemž žalobkyně netvrdila ani neprokázala, z jakého titulu měla pohledávku za žalovanou [právnická osoba] od [anonymizována dvě slova] nabýt, soud, pokud jde o právní hodnocení, uzavírá, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že došlo k postoupení projednávané pohledávky za žalovanou ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na žalobkyni, anebo, že by právní předchůdkyně byla oprávněna realizovat práva věřitele, když nelze přehlížet, že soudu předložená smlouva neobsahuje podpisy smluvních stran. Žalobkyně se pak připravila o příslušná procesní poučení omluvenou neúčastí při jednání soudu. 5. Žalobkyně tedy neprokázala svoji aktivní legitimaci v tomto sporu, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.). 6. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z toho, že žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).