38 C 174/2024-49 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným byla dne 1. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 1 014 Kč a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru sestávající z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč (celkem tedy částku ve výši 37 184 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč. Žalovaný uhradil pouze 4 100 Kč. Žalovaná částka 43 084 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 18 343,28 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 881,06 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 8 400 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 373,95 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 085,71 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 8% p.a. smluvního úroku z jistiny za dobu od 2. 2. 2024 do 22. 4. 2024, který kapitalizovala částkou 1 045,10 Kč a dále 8% p.a. smluvního úroku z jistiny za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení, a 14,75% p.a. úroku z prodlení z částky 19 224,34 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení, přičemž za dobu od 2. 2. 2024 do 22. 4. 2024 tento úrok kapitalizovala částkou 2 075,19 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, . smluvně postoupena žalobkyni.2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši 714,92 Kč představující část kapitalizovaného úroku, ohledně částky ve výši 1 437,18 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení a ohledně částky 1 326,56 Kč představující část smluvní pokuty. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.).4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi obchodní korporací , právnická osoba, . a žalovaným byla v návrhu označená smlouva uzavřena, částka 20 000 Kč žalovanému v hotovosti předána (smlouva), žalovaný uhradil částku v celkové výši 4 100 Kč (transakční historie) a žalovaná pohledávka na žalobkyni postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané žádost o úvěr vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný a jeho celkový měsíční příjem činí 28 890 Kč, z toho 18 072 Kč příjem ze zaměstnání a 10 818 Kč nemocenská. Celkové měsíční výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 14 000 Kč, a to 3 000 Kč na bydlení, energie, 8 500 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady, 1 500 Kč měsíční splátky stávajících půjček a 1 000 Kč spoření, pojištění. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý a u počtu vyživovaných osob je uvedeno 1. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil z potvrzení od zaměstnavatele a z výpisu z bankovního účtu. Výpis z bankovního účtu žalobkyně nepředložila. Předložila pouze částečný výpis z bankovního účtu, ze kterého je zřejmé pouze, že žalovaný dne 8. 9. 2022 obdržel od zaměstnavatele částku 31 542 Kč, dne 10. 10. 2022 částku 16 067 Kč a dne 8. 11. 2022 částku 6 607 Kč. Dne 10. 10. 2022 obdržel od ČSSZ částku v celkové výši 14 023 Kč a dne 1. 11. 2022 částku 18 433 Kč jako nemocenskou. Neprokázala však, že její právní předchůdce ověřil výdaje žalovaného. V kartě zákazníka nebyly rovněž uvedeny žádné listiny, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalovaného.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním soc