8 C 38/2025-47 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobu podala původní žalobkyně (nejprve pod firmou , Jméno žalobkyně, , a.s., nyní pod firmou , Jméno žalobkyně, , právnická osoba, .), která pak navrhla, aby soud rozhodl, že do řízení místo ní vstupuje současná žalobkyně. Soud tomu vyhověl usnesením č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci 4. 6. 2025.2. Žalobou se žalobkyně domáhala rozhodnutí uvedeného ve výroku I. a nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 9. 7. 2024 právní předchůdce žalobkyně zjistil, že u žalovaného docházelo na odběrném místě ve Vizovicích k neoprávněnému odběru elektřiny, který spočíval v odběru elektřiny po skončení smluvního vztahu (který skončil s , právnická osoba, . dne 31. 12. 2023). V období od 1. 1. 2024 – 9. 7. 2024 tak nebyl sjednán žádný smluvní vztah týkající se dodávky elektřiny do odběrného místa; k odběru elektřiny ovšem docházelo. Tím byla ze strany žalovaného naplněna skutková podstata neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu ust. § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon - odběr elektřiny bez právního důvodu. V období od 1. 1. 2024 do 9. 7. 2024 odebral žalovaný celkem , hodnota, MWh elektřiny, a to ze sítě, kam ji dodal v rámci své zákonné činnosti distributor. Neoprávněný odběr byl vyúčtován žalovanému fakturou (daňovým dokladem) č. , hodnota, vystavenou v červenci 2024, na částku ve výši 24 294,00 Kč, splatnou dne 8. 8. 2024. Dne 12. 7. 2024 žalovaný celou dlužnou částku co do důvodu i výše (bez DPH) uznal a zavázal se ji uhradit, což dosud nesplnil. Na základě projektu rozdělení vyčleněním sloučením vyhotoveného dne 22. listopadu 2024 původní žalobkyně (rozdělovaná společnost , Jméno žalobkyně, , a.s.) nezanikla, ale vyčleněná část jejího jmění uvedená v projektu přešla na nástupnickou společnost , Jméno žalobkyně, , s.r.o., a to k 31. 12. 2024. Dle uvedeného projektu, bodu 4.4. se nástupnická společnost stává procesním nástupcem rozdělované společnosti ve všech řízení týkající se uvedené vyčleněné části jmění a na nástupnickou společnost přecházejí veškeré nároky z neoprávněných odběrů energie.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) a za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.5. Soud z předložených listin zjistil následující:6. Původní žalobkyně , Jméno žalobkyně, , a.s. a žalovaný podepsali dne 15. 7. 2024 „Uznání dluhu a dohoda o náhradě škody“, kde uvedli, že v odběrném místě žalovaného ve Vizovicích byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny evidovaný původní žalobkyní pod č. , hodnota, a že výše škody tímto neoprávněným odběrem elektřiny činí 20 077,94 Kč bez DPH a že žalovaný tento svůj dluh uznává co do důvodu i výše a zavazuje se jej zaplatit původní žalobkyni v termínu, který bude uveden na faktuře, kterou za tím účelem původní žalobkyně vystaví. (viz uvedený dokument Uznání dluhu a dohoda o náhradě škody).7. Dne 25. 7. 2024 původní žalobkyně vystavila žalovanému fakturu č. , hodnota, za neoprávněný odběr elektřiny za období 1. 1. 2024 – 9. 7. 2024, číslo případu , Anonymizováno, , na částku 20 077,94 Kč bez DPH + 21 % DPH 4216,36 Kč, tj celkem 24 294,30 Kč včetně DPH, se splatností 8. 8. 2024 (viz uvedená faktura).8. Dle projektu rozdělení vyčleněním sloučením vyhotoveného dne 22. listopadu 2024 zúčastněnými společnostmi – původní žalobkyní na straně jedné a současnou žalobkyní (tehdy pod firmou , Jméno žalobkyně, . , právnická osoba, .) na straně druhé jako nástupnickou společností, původní žalobkyně (rozdělovaná společnost , Jméno žalobkyně, , a.s.) nezanikla, ale vyčleněná část jejího jmění uvedená v projektu přešla na tehdy již existující nástupnickou společnost , Jméno žalobkyně, , s.r.o., tj. současnou žalobkyni, a to k 31. 12. 2024. Dle uvedeného projektu, bodů 4.1. a 4.2 na nástupnickou společnost z rozdělované společnosti přecházejí veškerý majetek a závazky související se distribucí elektřiny včetně dokumentace a dle bodu 4.4. se nástupnická společnost stává procesním nástupcem rozdělované společnosti ve všech řízení týkající se uvedené vyčleněné části jmění a na nástupnickou společnost přecházejí veškeré nároky z neoprávněných odběrů energie. Tento projekt byl původní žalobkyní jako jediným společníkem současné žalované schválen rozhodnutím původní žalobkyně jako jediným společníkem současné žalované dne 27. 12. 2024 notářským zápisem č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, sepsaným , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem v Praze. (viz uvedený notářský zápis spolu s projektem rozdělením).9. Skutečnost, že část jmění původní žalobkyně dle výše uvedeného projektu přešla na současnou žalobkyni, je uvedena i ve výpise z obchodního rejstříku současné žalobkyně (viz výpis z OR).10. Žalovaný dosud nic nezaplatil (viz nezpochybněné tvrzení v žalobě), i když byl následně upomínán (viz upomínky ze srpna a září 2024)11. Soud věc posoudil následovně:12. Soud má za to, že uznáním dluhu a dohodou o náhradě škody žalovaný uznal dle § 2053 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) dluh vyplývající z neoprávněného odběru elektřiny vůči původní žalobkyni. Tím byla založena právní domněnka, že tento jeho dluh opravdu existoval. Zavázal se jej pak splatit ve lhůtě stanovené na faktuře původní žalobkyní, která tak učinila fakturou č. , hodnota, se splatností 8.8.2025, ve které byla naúčtována ještě 21 % DPH, což však není dle soudu v rozporu s uznáním dluhu, kde žalovaný dluh uznal ve výši „bez DPH“, tedy si byl vědom, že k částce bude ještě DPH připočítána.13. Tento dluh žalovaného, resp. pohledávka původní žalobkyně pak na základě projektu rozdělení a jeho realizace přešla na současnou žalobkyni dle § 244 odst. 4 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev. Současná žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení částky uvedené na faktuře a v uznání dluhu, proto jí soud vyhověl, kdy požadovala o 30 haléřů méně, než bylo na faktuře (výrok I.).14. Pokud jde o úroky z prodlení, splatnost na faktuře byla 8. 8. 2024, tedy žalovaný se ocitl se zaplacením dle § 1970 o. z. v prodlení od 9. 8. 2024, a proto soud přiznal zákonné úroky z prodlení z přiznané částky 24 924 Kč od tohoto data, a to ve výši 12,75 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak bylo v žalobě požadováno (výrok I.).15. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ta spočívá v zaplaceném soudním poplatku 972 Kč a paušálních nákladech zastoupení dle 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 900 Kč za 3 úkony (výzva k plnění, podání žaloby, návrh na změnu na straně žalobkyně po 300 Kč za úkon, tedy celkem 1 672 Kč.16. V souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnosti dle tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy k delší lhůtě neshledal důvody.