11 C 134/2020-42 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 19. 6. 2020. V žalobě bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že žalobce [název žalobce] zastupovaná [státní instituce ] pro [státní instituce ] [státní instituce ] ve [státní instituce ] [státní instituce ] je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, způsob ochrany památková rezervace, způsob využití občanská vybavenost. Toto vlastnictví žalobce prokázal výpisem z katastru nemovitostí, LV. [název žalobkyně] podle § 9 zákona 219/2000 Sb., o majetku České republiky je oprávněn s tímto majetkem hospodařit a jako takový uzavřel s žalovaným smlouvu dne [datum], tato smlouva byla uzavřena s právním předchůdcem žalobce [název instituce ] [název instituce ] a [název instituce] v likvidaci, a právním nástupcem se v režimu čl. I bodu 6 zákona 364/2000 Sb., zrušení původního subjektu stal právním nástupcem tohoto subjektu, smlouva byla pojata jako smlouva nájemní, když předmětem nájmu byly nebytové prostory, podzemní podlaží označené budovy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou jednoho roku do [datum], dále byla v režimu textu smlouvy prodlužována, až konečně bylo [datum] žalovanému oznámeno, že platnost a účinnost smlouvy skončí dne [datum]. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal hradit smluvní roční nájemné, a to v měsíčních splátkách, výše ročního nájemného byla určena 33 606 Kč, měsíční splátka 2 801 Kč. Posléze bylo nájemné zvýšeno, a na nájemném zůstal dluh 25 332,5 Kč, tato částka byla pravomocně přiznána rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 9. 2015 č. j. 4 C 21/2015-80 s právní mocí ze dne 19. 11. 2015 a vykonatelností dne 24. 11. 2015. V článku IV odst. 2 smlouvy původně uzavřené byl žalovaný zavázán zaplatit v případě prodlení s úhradou nájemného smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dlužné nájemné ve výši 25 332,50 Kč nebylo ke dni podání žaloby plněno ani částečně a smluvní pokuta za období ode dne splatnosti jednotlivých pohledávek ve výši 0,5 % z této částky za každý den prodlení nebylo rovněž plněno. Žalobce nyní požaduje plnění smluvní pokuty shora specifikované za období od 1. 12. 2018 do 30. 11. 2019, výše této smluvní pokuty činí nyní částku 46 232 Kč. Vzhledem k datu uzavření smlouvy poměřoval a právně hodnotil po provedeném dokazování soud situaci v režimu občanského zákoníku ve znění zákona č. 40/1964 Sb., kde ustanovení § 544 odst. 1 uvádí, že sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Dle odst. 2 téhož ustanovení smluvní pokutu lze sjednat jen písemně, v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jeho určení. Soud po provedeném dokazování naznal, že jsou splněny podmínky písemné formy smlouvy o smluvní pokutě i nájemní vztahu. Žalobce prokázal všechny tvrzené skutečnosti písemnými důkazy, tedy dle závěru soudu žaloba byla podána oprávněně. Nárok na zaplacení částky smluvní pokuty byl přiznán. Výrok o nákladech řízení potom vychází z ustanovení § 2 odst. 3 vyhl. 254/2015 Sb., kdy za každý procesní úkon přísluší úspěšnému účastníku paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč. Těmito procesními úkony jsou uchopení případu, podání žaloby a účast u soudního jednání. Výrok o soudním poplatku potom vychází z ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobce je podle tohoto ustanovení od soudního poplatku osvobozen, tato poplatková povinnost přešla podle ustanovení § 2 odst. 3 téhož zákona na žalovaného. Samotná výše tohoto poplatku je pak dána položkou 1/1 písm. b) přílohy Sazebníku poplatků téhož zákona.