5 C 150/2020-49 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 7. 7. 2020 navrhli oba manželé rozvod manželství uzavřeného dne 12. 2. 2011. Za trvání manželství se narodil syn [jméno] [příjmení], který je dosud nezletilý. Před soudem manžel uvedl, že po dobu 2 let je manželství nefunkční, nežijí ve společné domácnosti, nesdružují finanční prostředky a nežijí jako manželé. Manželka [celé jméno manželky] ve vyjádření ze dne 7. 9. 2021 sdělila, že na rozvodu manželství trvá, dva roky nežijí s manželem ve společné domácnosti a mají oba nové partnery. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že uzavřeli manželství dne 12. 2. 2011 před Městským úřadem ve Znojmě, u manželky jde o manželství první, u manžela jde o manželství druhé. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 o.z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte po rozvodu manželství. Po provedeném dokazování má soud za to, že nelze již očekávat obnovení manželského soužití za situace, kdy manželství účastníků neplní své společenské funkce. Účastníci po dobu 2 let spolu nežijí, nevedou společnou domácnost, nemají zájem na obnově soužití. Za tohoto stavu je jejich manželství formálním svazkem a soud toto manželství rozvedl. Rozvod manželství účastníků není ani v rozporu se zájmem jejich nezletilého syna [jméno] [příjmení], [datum narození], jehož poměry byly upraveny rozsudkem Okresního soudu ve [obec], č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 3. 7. 2021, a to tak, že nezletilý [jméno] [příjmení], [datum narození] byl pro dobu po rozvodu svěřen do péče otce a matce bylo stanoveno platit na jeho výživu částku 1.300 Kč měsíčně. Proto soud manželství účastníků rozvedl. Příčiny rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílných názorech účastníků na společné soužití, O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/20013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.