5 C 92/2021-41 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou soudu podanou dne 5. 4. 2021 navrhl žalobce zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému synovi. K odůvodnění uvedl, že rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] s právní mocí 20. 11. 2013 byl žalobce zavázán s účinností od právní moci rozsudku přispívat na výživu žalovaného částkou 1.100 Kč měsíčně. V době vydání rozsudku byl žalovaný žákem 8. třídy a nebyl schopen se sám živit. Žalobce nemá informace o žalovaném, ale vzhledem k věku žalovaného se domnívá, že již ukončil školní docházku a je schopen se sám živit. Žalovaný k věci uvedl, že se s otcem několik let nestýká, o výživném nic neví, odkázal soud na svou mámu. V podání ze dne 26. 5. 2021 navrhl žalobce zrušení vyživovací povinnosti od 5. 4. 2021. Usnesením ze dne 28. 5. 2021 soud připustil změnu žaloby navrženou žalobcem v podání ze dne 26. 5. 2021, kterou se domáhá, aby soud rozhodl tak, že vyživovací povinnost žalobce ke zletilému synovi – žalovanému, stanovená rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], jenž nabyl právní moci dne 20. 11. 2013, se s účinností od 5. 4. 2021 zrušuje. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z připojeného spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] soud mimo jiné rozhodl, že se [celé jméno žalovaného] svěřuje do výchovy a výživy matce a otci bylo stanoveno platit výživné ve výši 1.100 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 11. 2013. Dle zprávy Městského úřadu Znojmo ze dne 4. 7. 2017 v té době jezdili matka žalovaného a jejím manžel pracovně do [země], žalovaný jezdil s nimi vypomáhat, studium na [název školy ] [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova], obor [obor], ukončil, neboť ho to nebavilo a zaměstnavatel matky mu nabídl práci. Ze zprávy [název školy] [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova], soud zjistil, že žalovaný studoval na této škole od 1. 9. 2015 do 14. 11. 2016, studium mu bylo ukončeno pro vysokou absenci a nezájem o studium. Ze zprávy Úřadu práce ve Znojmě soud zjistil, že žalovaný byl od 15. 11. 2016 opakovaně v evidenci uchazečů o zaměstnání, aktuálně je v evidenci od 12. 11. 2020. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. V projednávaném případě je žalovaný již zletilý a ukončil studium, od 15. 11. 2016 bývá opakovaně v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce ve Znojmě, aktuálně je v evidenci od 12. 11. 2020. Je tedy již schopen se sám živit. Žaloba je tak zcela důvodná. Proto soud zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.