12 C 324/2021-30 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou soudu podanou dne 27. 10. 2021 žalobce navrhl uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 1.755 Kč s úrokem z prodlení se zdůvodněním, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku 1. 11. 2019, byla proto povinna hradit měsíční poplatky ve výši 135 Kč, toto však v období od ledna 2020 do prosince 2020 nečinila, ač k tomuto byla písemně žalobcem vyzývána. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala odpor, v němž uvedla, že v předmětném období bydlela v pronájmu, kde měla pronajatou i televizi, poplatky za tento televizní přijímač hradil majitel televize. Soudu k důkazu doložila nájemní smlouvu o nájmu bytu, ze které plyne, že žalovaná uzavřela dne [datum], následně pak byla uzavřena smlouva na stejnou bytovou jednotku na dobu od 1. 3. 2020, předmětem nájmu byla bytová jednotka za nájemné 6.000 Kč a zálohy na plnění spojená s užíváním bytu, které zahrnují poplatky SVJ, vodné a stočné, poplatky za televizi a rádio. Žalovaná uvedla, že sama nevlastní žádný televizní přijímač, proto se ani nehlásila jako poplatník televizních poplatků. Žalobce soudu doložil k důkazu potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpis z evidence žalobce jako jediný důkaz k průkazu svého nároku. Z uvedeného plyne, že žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že by žalovaná byla držitelem přístroje schopného příjmu televizního vysílání nebo že by se přihlásila jako poplatník televizních poplatků. Naopak žalovaná doložila, že byla nájemkyní bytu, jehož majitel se zavázal hradit televizní poplatky za televizní přijímač umístěný v pronajmutém bytě. Na základě toho pak soud posoudil žalobu jako nedůvodnou a proto byla zamítnuta. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy ve sporu byla úspěšná žalovaná, které však náklady řízení nevznikly.