14 C 69/2023-28 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 5. 12. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném uhrazení částky ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] zapůjčil žalobce žalovanému částku v celkové výši 300 000 Kč, a to tak, že dne 30. 12. 2006 předal žalovanému částku 200 000 Kč v hotovosti a dne 31. 12. 2006 předal žalovanému částku 100 000 Kč v hotovosti. Účelem půjčky byla výstavba rodinného domu. Žalovaný do dne 23. 2. 2015 nevrátil ze zapůjčené částky ničeho, proto byl dne 23. 2. 2015 uzavřen dokument Uznání dluhu, v němž žalovaný prohlásil, že dluží žalobci částku 300 000 Kč. Žalovaný se dále zavázal, že dlužnou částku uhradí do dne 31. 12. 2020. Do dnešního dne žalovaný ani přes výzvu ze dne 15. 9. 2022 neuhradil ničeho, proto byl žalobce nucen obrátit se na soud. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z uznání dluhu učiněného v písemné formě je zřejmé, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 300 000 Kč co do důvodu a výše a zavázal se svůj dluh splatit do 31. 12. 2020. Uznání dluhu je datované dnem 23. 2. 2015 a podepsáno žalobcem i žalovaným. Z výzvy právního zástupce žalobce ze dne 15. 9. 2022 je zřejmé, že žalovaný byl upozorněn na to, že pokud předmětný dluh řádně nesplatí, žalobce se obrátí se svým nárokem na soud. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněném v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že účastníci spolu sepsali uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z. Na základě tohoto uznání pak platí vyvratitelná právní domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval a je na žalovaném, aby tvrdil a prokázal opak. To se však nestalo, žalovaný žádným způsobem nárok žalobce nezpochybnil ani nevyvrátil. Žalovaný v dohodnuté době žalobci nevrátil částku ve výši 300 000 Kč. Včasným neuhrazením se žalovaný dostal s úhradou do prodlení, žalobci tak vznikl nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 684,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze 3,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění, účast u jednání soudu dne 31. 5. 2023) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 450 Kč ve výši 7 234,50 Kč.