7 C 283/2023-47 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 31. 8. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky v celkové výši 21.618 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.587,58 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.496,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.968,46 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 7.244,27 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že žalovaný dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru číslo , číslo smlouvy, , podle které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 27.888 Kč, což byl úvěr 15.000 Kč a souhrnný poplatek 12.888 Kč v pravidelných splátkách tak, že zaplatí 14 měsíčních splátek po 1.992 Kč, poslední splátka byla splatná 26. 1. 2021. Účastníci ve smlouvě sjednali úrokovou sazbu 15 % ročně. Žalovaný své závazky ze smlouvy řádně nesplnil, na plnění dluhu provedl částečnou úhradu, naposledy uhradil platbu 9. 9. 2022, celkem uhradil 15.020 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek předmětnou pohledávku nabyla žalobkyně, která je aktivně procesně legitimována. Žalovaný dluží nesplacenou jistinu 7.244,27 Kč, smluvní pokutu 8.750 Kč, smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně pro účely řízení částečně kapitalizovala smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši ke dni postoupení pohledávek 2. 4. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne 11. 5. 2023 a předžalobní výzvou 31. 7. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu.2. Žalobkyně uvedla, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, podpisem smlouvy potvrdil, že poskytl původnímu věřiteli pravdivé informace o svých poměrech. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že v žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je důchodce s příjmem 13.642 Kč, měl výdaje na bydlení a energie 3.000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 3.410 Kč, bydlel v nájmu, byl svobodný, neměl vyživovací povinnosti. Starobní důchod žalovaného byl ověřen výměrem o důchodu.3. Žalovaný se k doručené žalobě písemně nevyjádřil, u jednání soudu žádné rozhodné skutečnosti neuvedl.4. Z písemné smlouvy o úvěru ze dne , datum, číslo , číslo smlouvy, , bylo prokázáno, že byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem formulářová smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, žalovaný podepsal smlouvu o úvěru. Předloženou listinou bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které původní věřitel žalovanému půjčil částku 15.000 Kč, úvěr byl žalovanému vyplacena v hotovosti, žalovaný se zavázal úvěr vrátit se souhrnným poplatkem v celkové výši 12.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč, první splátka byla splatná podle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu 1 smlouvy, podle smlouvy byla sjednána úroková sazba 15 % ročně. Z přehledu plateb bylo prokázáno, že žalovaný na úhradu dluhu nepravidelnými platbami uhradil celkem 15.020 Kč, poslední platbu ve výši 2.250 Kč zaplatil dne 9. 9. 2022. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně předložila písemnou žádost o úvěr, ve které žalovaný uvedl, že je starobní důchodce s důchodem 13.642 Kč, uvedl náklady na bydlení a energie 3.000 Kč měsíčně, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 3.410 Kč, bydlel v nájmu, byl svobodný a neměl vyživovací povinnost.5. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni , datum, , postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzvou ze dne 31. 7. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby.6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání, a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle skutkových tvrzení žaloby, jejího doplnění a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně a důsledně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila pouze vyplněnou žádost o úvěr, ve které byl potvrzen starobní důchod žalovaného ve výši 13.642 Kč, žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný, při žádosti byly zohledněny náklady na bydlení a energie ve výši 3.000 Kč a osobní náklady ve výši 3.410 Kč, v žádosti nebyly uvedeny žádné další příjmy a majetkové poměry žalovaného, uvedené měsíční výdaje 6.410 Kč v listopadu 2019 nezohledňovaly skutečné životní náklady žalovaného, uvedené náklady na bydlení a energie jsou pouze minimální, na osobní výdaje žalovaného byla zohledněna bez dalšího pouze částka životního mimina, nebyly zohledněny žádné náklady žalovaného na zdravotní stav, při sjednané splátce 1.992 Kč bez uvedení účelu úvěru by žalovaný nedisponoval žádnými volnými peněžními prostředky. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr 15.000 Kč, dle přehledu splátek žalovaný nepravidelnými platbami zaplatil celkem 15.020 Kč, tedy zaplatil více, než činila jeho povinnost, proto soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř. podle výsledku řízení. Úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.