9 C 296/2024-67 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 9. 7. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 64.532,49 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žalobce uvedl, že s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ve výši 74.000 Kč, na základě které měl žalovaný vrátit čerpanou jistinu spolu s úroky v měsíčních splátkách po 3.201 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, na základě čehož žalobce zesplatnil daný úvěr dopisem ze dne 21. 6. 2024. Žalovaný celkově splatil do 15. 1. 2024 částku 57.618 Kč a je žádáno o zaplacení 64.532,49 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 7.243,15 Kč tj. 26 % z částky 64.532,49 Kč od 16. 1. 2024 do 21. 6. 2024, náklady na upomínkování ve výši 800 Kč a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , navazující žádosti o doplňkové služby „, název, “ a výpisu z účtu žalovaného prokazujícího zaslání validační platby žalovaným k této smlouvě dne , datum, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 74.000 Kč, z čehož byla určená částka 11.100 Kč k vyplacení žalobkyni k započtení nákladů na vyřizování úvěru, dále částka 26.375 Kč byla určena k vyplacení na účet žalovaného, částka 36.525 Kč vyplacena ve prospěch věřitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku u žalobce. Uvedený úvěr měl být splacen v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 2.039 Kč za úvěr, kdy byla současně sjednána služba „, název, “ týkající se možnosti úpravy splátek.4. Z přílohy č. , hodnota, uvedené úvěrové smlouvy posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která je její součástí, bylo zjištěno, že žalovaný je vyučen, nemá žádné děti, je svobodný, byl zaměstnán ve firmě , právnická osoba, . Jako příjmy uvedl částku 25.346 Kč, náklady na bydlení 3.000 Kč, pravidelné finanční závazky 6.358 Kč, tj. úvěr u , právnická osoba, 1.500 Kč, splátka úvěru ve výši 2.358 Kč, splátka úvěru – kartou 1.000 Kč, a splátka úvěru ve výši 1.500 Kč, sázky 0 Kč. Byla uvedena lustrace žalovaného v Centrální evidenci exekucí, SOLUS AML a AML /CFT, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů a v interní databázi žalobce, jak toto bylo i doloženo výpisy, kdy na základě provedeného skóringu, příjmů a výdajů bylo konstatováno, že žalovanému lze úvěr poskytnout.5. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc květen 2022 se zjišťuje, že žalovaný měl příjem 43.547,66 Kč.6. Výpisem z účtu bylo prokázáno čerpání úvěru žalovaným v částce 26.375 Kč dne 7. 7. 2022 a dne 7. 7. 2022 byla poukázána částka 36.525 Kč na splátku úvěru č. , hodnota, , právnická osoba, .7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedla dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když tento žalobci při sjednávání úvěru uvedl, že splácí již úvěry a také část tohoto úvěru šla na umoření dluhu u žalobce, kdy tedy žalobce měl vycházet z toho, že žalovaný nejspíše není s to splácet své starší dluhy, na což si bere jiný úvěr. Žalovaným tvrzené výdaje 3.000 Kč, tedy výdaje dospělého muže, kdy je možno očekávat výdaje na stravu, ošacení, volnočasové aktivity a dále i bydlení, působily naprosto nevěrohodným dojmem. Žalobce byl v pozici, z níž mohl usuzovat na možné záměrné překrucování skutečností žalovaným ohledně jeho výdajů a celkové situace, kdy byl tento zadlužený a usiloval o další zadlužení za celkově nepříliš výhodných podmínek, kdy si měl vzít úvěr celkem 74.000 Kč a měl celkem zaplatit 230.472 Kč (spolu se službou „, název, “) za šest let. Za dané situace bylo povinností žalobce objektivně doložit výdajové poměry žalovaného, neboť jinak se nemohl důvodně spoléhat na jakákoli prohlášení žalovaného ohledně schopnosti úvěr zaplatit. Žalobce tedy neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 74.000 Kč. Žalovaný na danou smlouvu uhradil 57.618 Kč. Rozdíl tak činí částku 16.382 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.18. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 12,75 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Žalobce se dále domáhal zaplacení jistiny v částce, která byla již vrácena, a zákonných úroků z prodlení z ní, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.