9 C 3/2025-51 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 68.067,98 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou zápůjčku a poplatek ve výši 31.347 Kč, jenž se skládá z kapitalizovaného úroku ve výši 20.971 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,20 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.968 Kč a pojištění ve výši 1.908 Kč, to vše v 12 měsíčních splátkách 5.946 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, uhradila pouze 1.000 Kč. Pohledávka byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, . Žalobce požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 68.067,98 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 39.000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 29.067,98 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3.075,80 Kč za období od 27. 8. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 18,20 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39.000 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6.581,25 Kč za období od 21. 12. 2022 do 29. 1. 2024 ve výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny 39.000 Kč, úroků ve výši 18,20 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39.000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39.000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.2. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne , datum, , č. j. EPR , sp. zn., bylo řízení na návrh žalobce částečně zastaveno co do kapitalizovaného úroku od 27. 8. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 225,33 Kč, úroků ve výši 3,20 % ročně z částky 39.000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, a smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalovaná jako zákazník se dohodli na poskytnutí peněžních prostředků pro žalovanou ve výši 40.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu spolu s úrokem ve výši 20.971 Kč, částkou za zpracování úvěru 1.500 Kč, částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6.968 Kč, částkou za pojištění 1.908 Kč celkem 71.347 Kč, a to v 12 měsíčních splátkách po 5.946 Kč a poslední splátce ve výši 5.941 Kč.5. V zákaznické kartě ze dne , datum, žalovaná uvedla ke svým osobním a majetkovým poměrům, že je svobodná, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je nezaměstnaná a má jednu vyživovací povinnosti. Jako důvod zápůjčky uvedla vybavení domácnosti. Uvedla příjem 7.950 Kč a další příjmy domácnosti 50.000 Kč, výdaje 1.000 Kč. Uvedla, že nemá bankovní účet, kreditní karty, ani zápůjčky u jiných společností.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne , datum, .7. Výzvou k plnění ze dne 22. 5. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětné spotřebitelské úvěry. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla doložena šetření v příslušných registrech. Žalobce nedoložil např. rozhodnutí o dávkách žalované, nájemní smlouvu. Žalovaná uvedla svůj příjem 7.950 Kč, aniž by bylo doloženo, o jaký příjem se jedná, když žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná. Dále uvedla ostatní příjmy domácnosti ve výši 50.000 Kč, které nebyly nijak konkretizovány, doloženy. Uvedla, že je svobodná a má jednu vyživovací povinnosti. Není však zřejmé, zda a v jaké výši pobírá výživné či žije s otcem dítěte ve společné domácnosti. Žalovaná uvedla výdaje 1.000 Kč, což je nemožné nejenom vzhledem k tomu, že bydlí v nájmu a jednu vyživovací povinnost.17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka 40.000 Kč, na kterou splatila 1.000 Kč. Rozdíl tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v částce 39.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky 29.067,98 Kč a příslušenství. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být poplatky a kapitalizovaný úrok sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.349,88 Kč, přičemž tato částka představuje 14,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,3 % a úspěchu žalované v rozsahu 42,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.723 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému nále