ECLI: ECLI:CZ:OSZN:2025:9.C.33.2025.1 Datum: 2025-03-03 Předmět: 137 137,97 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 75 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."] ["smlouva o úvěru""smlouva o zápůjčce""postoupení pohledávky""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: 137 137,97 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 75 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.)
1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 137.137,97 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, . (, právnická osoba, .), uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 200.000 Kč. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutou zápůjčku v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 3.714 Kč, první splátka byla splatná 25. 12. 2020, s úrokem ve výši 10,90 % ročně. Žalovaný nesplácel zápůjčku řádně a včas, dostal se do prodlení. Právní předchůdce žalobce zesplatil zápůjčku ke dni 15. 4. 2024. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právního předchůdce žalobce postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností k , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 134.238,97 Kč, poplatků ve výši 2.899 Kč, smluvního úroku ve výši 9.502,33 Kč splatného ke dni 15. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 464,40 Kč splatného ke dni 15. 4. 2024, smluvních úroků ve výši 10,90 % ročně z jistiny ve výši 134.238,97 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z celkové částky 137.137,97 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 134.238,97 Kč, poplatků ve výši 2.899 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. K výzvě soudu žalobce doplnil žalobu ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného. Banka ve věci kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík, atd.). Pokud bylo možno, nabídku příjmů žadatele banka kontrolovala na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Právní předchůdce žalobce získal informace o finanční situaci žalovaného, kdy příjmy činily 35.000 Kč a zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily na 20.800 Kč (z toho výdaje na splátky půjček 6.893 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a stavebního úvěru ve výši 4.047 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3.860 Kč a ostatní výdaje ve výši 6.000 Kč). Z uvedených poznatků právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr v poskytnuté výši, když rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný. Žalobce uvedl, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem za zákaznické kartě. Žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil částku 118.842,75 Kč, a to ve splátkách od 25. 12. 2020 do 13. 10. 2022, kdy konkrétní výše jednotlivých splátek a konkrétní dny jsou uvedeny ve výpisu z účtu.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že ji uzavřela , právnická osoba, jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovanému bude poskytnuta částka 200.000 Kč jako nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr, doba trvání splácení 84 měsíců, celková měsíčná splátka 3.714 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 10,90 % ročně, RPSN 11,46 %. Žalovaný měl celkem zaplatit 286.260,47 Kč.5. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, ., žalovanému úvěr poskytla.6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že v systémech BRKI/NRKI nebyl negativní záznam, pouze pozitivní úvěrová historie, SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Deklarovaný příjem 35.000 Kč ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Z důvodu obezřetnosti banka deklarované výdaje oproti údajům uvedeným na žádosti navýšila. Zohlednila také výdaje ve výši 20.800 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 6.893 Kč, výdaje na bydlení včetně hypotéky a stavebního úvěru ve výši 4.047 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3.60 Kč a ostatní výdaje ve výši 6.000 Kč. Podle vyhodnocení banky klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 14.200 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet.7. Z formuláře manuální vstup konsolidovaného blacklistu bylo zjištěno, že žalovaný má dva nesplacené úvěru, žalovaný požaduje spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 200.000 Kč. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním bytě/domě, vzdělání má středoškolské, je zaměstnaný s příjmem 35.000 Kč. Výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 2.800 Kč, výdaje na živobytí , právnická osoba, Kč, rodinné náklady a ostatní 6.000 Kč.8. Z výpisu z účtu bylo doloženo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku 200.000 Kč. Dále žalobce doložil výpisy z účtu žalovaného za období od listopadu 2020 do 30. 4. 2024, kterými bylo doloženo konkrétní splácení úvěru. Celkem žalovaný splatil částku 118.842,75 Kč.9. Přípisem ze dne 15. 4. 2024 byl žalovaný informován o okamžité splatnosti závazku a vyzván k úhradě dluhu.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/18 ze dne 27. 6. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla ze strany právního předchůdce žalobce postoupena žalobci, a to s účinností k 1. 7. 2024.11. Přípisem ze dne 17. 7. 2024 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce.12. Předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu.13. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.16. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.18. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.19. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného, výpis z účtu s pohybem na účtu žalovaného (jeho příjmy, výdaje). Nebylo doloženo, že by žalobce prověřil jiné úvěry žalovaného ve výši 6.893 Kč, výdaje na hypotéku, bydlení ve výši 4.047 Kč. Žalobce neprověřil příjem žalovaného, není dolož