9 C 90/2025-43 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky ve výši 29.375 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že dne , datum, žalovaný se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, , platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne , datum, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovanému na jeho bankovní účet byla vyplacena částka 25.000 Kč, kterou se zavázal vrátit původnímu věřiteli v celkové výši 30.413 Kč do 10. 9. 2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný podle obchodních podmínek provedl verifikační platbu a poskytnutá jistina u byla poskytnuta bezhotovostně na jeho bankovní účet. Smlouva byla uzavřena po žádosti žalovaného na internetových stránkách , webové stránky, , žalovaný poskytl své osobní údaje, zadal parametry požadovaného úvěru, byl zahájen schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registru a po ověření úvěruschopnosti žalovaného byla úvěrová částka schválena. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Vznikla mu povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci ke dni , datum, . Žalovaný na dluh nic neuhradil. Žalobce požaduje nesplacenou jistinu 25.000 Kč, nesplacený úrok ve výši 5.413 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 4.400 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1.797,95 Kč od 11. 9. 2023 do 4. 3. 2024, účelně vynaložené náklady vymáhání 48 Kč, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od 6. 3. 2024 do zaplacení. Žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu žalobce.2. Přípisem doručeným soudu dne 17. 4. 2025 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 5.513 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 4.375 Kč, kdy žalobce na výzvu soudu sdělil, že nedisponuje dokumenty k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného.3. V rozsahu provedeného částečného zpětvzetí soud podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku III.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.5. Z písemné formulářové smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena písemná smlouva o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6.300 Kč za zápůjční úrok 251,83 % ročně, splatné do 10. 9. 2023, RPSN za celý úvěr činil 886,4 %. Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, činila celková částka jistiny úvěru 25.000 Kč, celkem ke splacení částka 30.413 Kč, zápůjční úroková sazba 263,43 % ročně a RPSN za celý úvěr 1.348,2 %. Ostatní ustanovení smlouvy zůstávají dodatkem nedotčena.6. Z výpisu z běžného účtu původního věřitele bylo prokázáno, že dne 13. 8. 2023 byla na účet žalovaného zaslána částka 900 Kč, dne 13. 8. 2023 částka 500 Kč, dne 11. 8. 2023 částka 6.300 Kč, dne 14. 8. 2023 částka 8.400 Kč a dne 17. 8. 2023 částka 8.900 Kč.7. Dne 31. 8. 2020 zaplatil žalovaný verifikační platbu ve výši 0,1 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve znění seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla rámcovou smlouvou ve znění dílčí smlouvy ze 13. 11. 2023 písemně postoupena žalobci s účinností ke dni 5. 3. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne 25. 3. 2024.9. Předžalobní výzvou ze dne 1. 7. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby.10. Soudu nebylo doloženo, jak byla přezkoumávána úvěruschopnost žalovaného.11. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.14. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce (jeho právní předchůdce) řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr.17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce (jeho právní předchůdce) neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Je však nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 25.000 Kč. Proto soud žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného pro tuto částku, kdy ve zbylé části byla žaloba vzata zpět a soud v této části řízení zastavil. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.844 Kč, přičemž tato částka představuje 70,20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,10 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,90 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.175 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29.375 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.