7 C 212/2020-24 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 13. 11. 2019 domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobní návrh odůvodnila pohledávkou, kterou nabyla od [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitelka“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně popsala, že původní věřitelka uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované sjednané služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnuté služby sjednanou cenu. V rámci smlouvy byl mezi původní věřitelkou a žalovanou rovněž sjednán pronájem přijímacího zařízení, a to Modem [název] [název] [číslo] WIFI [označení] (dále jen„ zařízení“). Převzetí zařízení stvrdila žalovaná svým podpisem na zakázkovém listě ze dne [datum]. Žalovaná však řádně nehradila sjednanou cenu za pronajaté zařízení, a to částku [částka] za měsíc. Původní věřitelka vystavila žalované daňový doklad [číslo] s datem splatnosti dne [datum] na částku [částka], daňový doklad [číslo] s datem splatnosti dne [datum] na částku [částka], daňový doklad [číslo] s datem splatnosti dne [datum] na částku [částka] a daňový doklad [číslo] s datem splatnosti [datum] spolu s daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne [datum] na částku [částka]. Jelikož žalovaná nehradila cenu za poskytnuté služby řádně a včas, žalobkyně dne [datum] v souladu s čl. 2 [číslo] všeobecných obchodních podmínek odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovanou k vrácení zařízení do 14 dnů ode dne ukončení smlouvy. Žalovaná však zařízení nevrátila a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum], žalovaná však žalobkyni ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaná nevyjádřila a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. 4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zcela prokázané, že žalobkyně disponuje pohledávkou za žalovanou, kterou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek od původní věřitelky, přičemž právním důvodem postoupené pohledávky byla smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřená mezi původní věřitelkou a žalovanou. Na jejím základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované sjednané služby elektronických komunikací a dále pronájem přijímacího zařízení a žalovaná se zavázala hradit sjednanou cenu. Cena za poskytnutí zařízení byla sjednána na částku [částka] á měsíc. Žalovaná však svoji povinnost nesplnila, když původní věřitelce neuhradila za užívání zařízení celkem částku [částka]. Žalovaná v rozporu se smlouvou zařízení žalobkyni nevrátila a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. <i>5. Podle § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby.</i> <i>Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> <i>Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 6. Ve světle citovaných ustanovení soud posoudil po právní stránce žalobu ohledně nároku ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací jako důvodnou. Původní věřitelka splnila své povinnosti ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle ustanovení § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích a § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, když žalované poskytla služby elektronických komunikací včetně přijímacího zařízení. Naopak žalovaná svůj díl závazku řádně nesplnila, když na žalobkyní vystavená vyúčtování za užívání koncového zařízení ničeho neuhradila. Žalovaná neuhradila za užívání zařízení celkem částku [částka]. Žalobkyně marně vyzývala žalovanou k vrácení přijímacího zařízení. Jelikož žalovaná zařízení žalobkyni nevrátila, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Pohledávku vůči žalované původní věřitelka platně postoupila na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a zavázal proto žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení a dále k úhradě částky [částka]. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení ve výši [částka] představují zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady právního zastoupení v celkové částce [částka], sestávající z mimosmluvní odměny ve výši [částka] dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za tři úkony právní služby à [částka] (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), dále je nutno připočíst částku [částka], která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à [částka] (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), a konečně částku [částka] jako náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Soud posoudil žalobu podanou žalobkyní jakožto návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech tak, jak to předpokládá ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Je totiž zřejmé, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu více obdobných žalob, které se liší pouze osobou žalovaného a výší dlužné částky. Nejedná se tedy o skutkově i právně složité věci, které by se vyskytovaly v rámci podnikání žalobkyně výjimečně. 8. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. 9. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).