10 C 196/2021-17 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobou ze dne 22. 6. 2021 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému k 30. 6. 2021 s tím, že žalovaný úspěšně ukončil studia a obdržel výuční list v oboru pekařské práce, čímž dosáhl schopnosti se sám živit. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že po žalobci požadoval ještě výživné za měsíce červenec a srpen 2021, neboť vyhovující práci našel až od 19. 8. 2021. Práci, do níž nastoupil předtím, nezvládal s ohledem na svůj zdravotní stav. Žalobce trval na tom, že vyučením a nástupem do práce 4. 7. 2021 žalovaný prokázal schopnost sám se živit. Ukončení pracovního poměru u [právnická osoba] s.r.o. bylo nepřijatelné, žalovaný se vymlouval, že tam bylo moc práce. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o.z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Z rozsudku Městského soudu v [obec] ze dne 12. 8. 2009, č. j. 84 Nc 47/2009-16, soud zjistil, že jím byla stanovena povinnost žalobce přispívat na výživu žalovaného měsíčně částkou 1 500 Kč, rozsudek nabyl právní moci 3. 10. 2009. Z výučního listu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný úspěšně ukončil vzdělávací program dne 17. 6. 2021. Z první strany pracovní smlouvy uzavřené žalovaným jakožto zaměstnancem a [právnická osoba] s.r.o. jakožto zaměstnavatelem bylo zjištěno, že jako den nástupu do práce byl sjednán 4. 7. 2021. Z první strany pracovní smlouvy uzavřené žalovaným jakožto zaměstnancem a společností [právnická osoba] jakožto zaměstnavatelem bylo zjištěno, že jako den nástupu do práce byl sjednán 19. 8. 2021. V řízení má soud za prokázaný tento skutkový stav. Žalobci jakožto otci žalovaného byla rozsudkem Městského soudu v [obec] ze dne 12. 8. 2009, č. j. 84 Nc 47/2009-16, stanovena vůči žalovanému vyživovací povinnost ve výši 1 500 Kč měsíčně. Žalovaný dne 17. 6. 2021 ukončil přípravu na budoucí povolování, do zaměstnání nastoupil 4. 7. 2021, do dalšího zaměstnání 19. 8. 2021. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný je zletilým potomkem žalobce, ukončil ke dni 17. 6. 2021 své vzdělávání a je schopen se sám živit, což je důvodem pro to, aby vyživovací povinnost žalobce vůči němu byla zrušena v souladu s § 911 o.z. a contrario. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by právo na náhradu nákladů řízení měl ve věci úspěšný žalobce, ten však jejich náhradu nepožadoval, proto mu náklady řízení nebyly přiznány.