10 C 286/2021-32 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se po žalovaném domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 7. 2021 zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím z titulu neuhrazeného televizního poplatku za období od července 2018 do srpna 2020. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný dne 30. 4. 2016 splnil svou zákonnou povinnost přihlásit se do příslušné evidence jako poplatník televizního poplatku. Žalovanému vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, tuto povinnost nesplnil od července 2018 do srpna 2020 včetně, tj. žalobkyni dluží celkem 3 240 Kč, kterou žalobkyni neuhradil ani přes její výzvu. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, proto jí soud vyhověl, Žalovaný na základě toho, že se jako vlastník televizního přijímače přihlásil do evidence poplatníků televizních poplatků vedené dle § 8 zákona č. 345/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) byl povinen hradit zákonem stanovenou výši poplatku v měsíční výši 135 Kč (dle § 6 zákona), splatných nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 zákona). Žalovaný ve lhůtě splatnosti poplatkovou povinnost za období od července 2018 do srpna 2020 nesplnil, byť k tomu byl žalobkyní dopisem ze dne 27. 11. 2020 vyzván, a dostal se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalovanou částku spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení z této částky od prvního dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých částek, a to až do 15. 7. 2021 včetně (podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 561,79 Kč. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před podáním žaloby žalovaného k zaplacení písemně vyzývala. S přihlédnutím k nálezům [název soudu] sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a sp. zn [ústavní nález] ze dne [datum] a k [anonymizována dvě slova] soudu v [obec], [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů právního zastoupení, když tyto náklady nemá za účelně vynaložené; žalobkyni proto přiznal toliko paušální náhradu nákladů za učiněné úkony - vyhotovení a zaslání předžalobní výzvy a žaloby. S ohledem k tomu, že ze strany žalobkyně je podávána žaloba ve skutkově i právně shodných věcech - mění se jen označení žalované strany a výše žalované částky, byly tyto paušální náklady přiznány za d2 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Žalovaný je současně povinen nahradit žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Celkově tedy přiznaná náhrada nákladů žalobkyně činí 600 Kč. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.