13 C 266/2021-31 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 4 753 Kč. Návrh odůvodnila tím, že dle § 12 vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen„ vyhláška“) je žalovaná povinna hradit žalobkyni pojistné, jehož výše se vypočítává ze základu stanoveného shodně s postupem pro určení vyměřovacího základu pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle zvláštního zákona. Základem pro výpočet je souhrn vyměřovacích základů za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnavatel zaměstnával. Převažující činnost vykonávána na žalovanou je zprostředkování obchodu se sazbou pro výpočet pojistného ve výši 5,6 promile. Žalované nastala splatnost pojistného za období od 2. čtvrtletí 2018 do 2. čtvrtletí 2020 v částce 1 517 Kč a zvýšeného pojistného dle § 12 odst. 9 vyhlášky v částce 3 236 Kč. Žalovaná však i přes opakovanou urgenci na dlužném pojistném neuhradila ničeho. Ke dni podání žaloby činí celková dlužná částka 4 753 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaná nevyjádřila a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a na základě listinných důkazů (přehledy vyměřovacích základů zaměstnanců žalované a výše odvodů za období od 1/ 2018 do 3/ 2020; přehled pojistného za období od 2. čtvrtletí 2017 do 4. čtvrtletí 2019; výzva k úhradě nedoplatku pojistného ze dne [datum]; předžalobní upomínka ze dne [datum]) dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaná v období od 2. čtvrtletí 2018 do 2. čtvrtletí 2020 zaměstnávala vždy nejméně jednoho zaměstnance, vznikla jí tak povinnost platit zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Toto pojistné však ani přes opakovanou upomínku ze strany pojišťovny neuhradila. 5. Podle § 1 odst. 1 písm. b) vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, jsou zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen "zákonné pojištění") pojištěni ostatní zaměstnavatelé u [anonymizováno], pojišťovny, [anonymizována dvě slova] . 6. Podle § 1 odst. 3 vyhlášky zákonné pojištění vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele. 7. Podle § 12 odst. 1 věta první vyhlášky povinnost platit pojistné vzniká zaměstnavateli, zaměstnává-li alespoň jednoho zaměstnance. 8. Podle § 12 odst. 2 vyhlášky si pojistné vypočítává zaměstnavatel ze základu stanoveného shodně s postupem pro určení vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle zvláštního zákona. Základem pro výpočet pojistného je souhrn vyměřovacích základů za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnavatel zaměstnával. K výpočtu použije sazbu uvedenou v příloze této vyhlášky pro příslušnou kategorii určenou podle převažující základní činnosti tvořící předmět podnikání zaměstnavatele. 9. Podle § 12 odst. 3 věta první vyhlášky je pojistné za I. čtvrtletí každého kalendářního roku splatné do 31. ledna, za II. čtvrtletí do 30. dubna, za III. čtvrtletí do 31. července a za IV. čtvrtletí do 31. října. 10. Podle § 12 odst. 9 vyhlášky nebylo-li pojistné zaplaceno řádně a včas, zvyšuje se o 10 % dlužné částky za každý započatý měsíc. 11. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu má soud za to, že žaloba byla důvodná. Žalované jako zaměstnankyni minimálně jednoho zaměstnance v období od 2. čtvrtletí 2018 do 2. čtvrtletí 2020 vznikla povinnost žalobkyni platit pojistné zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, jehož výše byla vypočítána ze souhrnu vyměřovacích základů vždy za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech v tomto období zaměstnaných zaměstnanců. S ohledem na předmět činnosti žalované, tedy zprostředkování obchodu, činila v případě žalované dle přílohy č. 2 vyhlášky sazba pojistného 5,6 promile z vyměřovacího základu s tím, že minimální pojistné za kalendářní čtvrtletí je 100 Kč. Celkové pojistné za předmětné období tak činilo 1 517 Kč. Jelikož žalovaná pojistné neuhradila řádně a včas, bylo v souladu s § 12 odst. 9 vyhlášky zvýšeno vždy o 10 % za každý měsíc prodlení. Pojistné za 2. čtvrtletí 2018 ve výši 252 Kč na 1 058 Kč (320 %), za 3. čtvrtletí 2018 ve výši 252 Kč na 963 Kč (290 %), za 4. čtvrtletí 2018 ve výši 309 Kč na 1 112 Kč (260 %), za 3. čtvrtletí 2019 ve výši 252 Kč na 605 Kč (140 %), za 4. čtvrtletí 2019 ve výši 252 Kč na 605 Kč (140 %), za 1. čtvrtletí 2020 ve výši 100 Kč na 210 Kč (110 %), za 2. čtvrtletí 2020 ve výši 100 Kč na 180 Kč (80 %). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni celkovou částku 4 753 Kč (dlužné pojistné ve zvýšené sazbě) a částku 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož jde o vzájemný závazek mezi podnikateli. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Náklady řízení ve výši 1 200 Kč představují zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony à 100 Kč, předžalobní upomínka a podání žaloby, podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. 14. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).