6 C 227/2021-12 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Manžel se návrhem podaným k soudu dne 5. 10. 2021 domáhal rozvodu manželství. V návrhu uvedl, že manželství bylo uzavřeno dne 28. 9. 2002 v kostele [název] [příjmení] [jméno] v [obec]. U obou manželů se jednalo o manželství první. Z manželství se narodil dnes již zletilý syn [jméno a příjmení]. Dále manžel uvedl, že postupem času si manželé přestávali rozumět, začala mezi nimi váznout komunikace a rozcházeli se v názorech na společné soužití a trávení volného času. Výsledkem bylo vzájemné citové odcizení a krize jejich manželství se dále prohlubovala. Manželka se vyjádřila tak, že souhlasí s návrhem na rozvod manželství i s příčinami rozvratu manželství, jak jsou v návrhu uvedeny. Soud proto podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z. ř. s.”) pokládá návrh za návrh společný. Na základě shodných tvrzení obou účastníků má soud v tomto řízení za zjištěné a za prokázané, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Protože byly splněny podmínky § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) soud manželství účastníků podle tohoto ustanovení rozvedl. Žádný důvod, pro který by manželství účastníků nebylo možné rozvést, v tomto řízení nebyl zjištěn. Podle § 756 o. z. se soud zabýval příčinami rozvratu manželství, které spočívají v rozdílných zájmech a názorech manželů na společné soužití a trávení volného času. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Soud nezjistil žádné okolnosti, na základě kterých by bylo možné některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznat.