8 C 106/2021-27 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně podala dne 19. 8. 2021 návrh, kterým se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedených částek, a to jako zákonného příspěvku placeného vlastníkem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla včetně nákladů na jeho uplatnění a vymáhání. Jedná se o nárok vyplývající z § 4 odst. 1 a 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z korespondence mezi účastníky, zejména z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 9. 9. 2020 a 5. 11. 2020, upomínek k úhradě a předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl veden jako provozovatel a vlastník vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], k němuž v období od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020 a od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za provoz vozidla. V návaznosti na tuto skutečnost žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zvláštního příspěvku vyplývajícího z nepojištění vozidla ve výši 10 406 Kč (za první období) a 10 492 Kč (za druhé období) a nákladů na jeho uplatnění a vymáhání ve výši 2 x 300 Kč. Výše příspěvku vyplývá z násobku denní sazby za provozování vozidla bez pojištění a počtu dnů, kdy vozidlo v rozporu se zákonem nebylo pojištěno; požadovaná výše nákladů na vymáhání pak vyplývá přímo ze zákona č. 168/1999 Sb. Splatnost zákonného poplatku a nákladů nastala dne 23. 11. 2020 (u uplatněné částky 10 706 Kč) a dne 19. 1. 2021 (u uplatněné částky 10 792 Kč), žalovaný však žalobkyni ani přes upomínky ničeho neuhradil. 5. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. 6. Podle § 4 odst. 1 zákona [číslo] sb. ve znění pozdějších předpisů je vlastník vozidla, až na výjimky, povinen uhradit [obec] [anonymizována dvě slova] příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s citovaným zákonem, tedy nebylo podle citovaného zákona pojištěno pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Způsob výpočtu tohoto příspěvku je uveden v odst. 3 citovaného ustanovení, a to jako součin počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Vedle tohoto příspěvku má [anonymizováno] ještě právo na náhradu nákladů na uplatnění příspěvku a jeho vymáhání (odst. 4 cit. ustanovení). 7. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaný ve sporném období provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., tedy provozoval vozidlo v rozporu s tímto zákonem, a je proto povinen žalobci uhradit příspěvek podle § 4 odst. 1 citovaného zákona, v daném případě je to celkem 20 898 Kč Vedle toho je ještě povinen zaplatit částku 600 Kč jako náklady spojené s uplatněním příspěvku. Proti tvrzením uvedených v žalobě, žalovaný nic nenamítal, a proto je soud vzal za nesporná. 8. Protože žalovaný neuhradil příspěvek řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni též úroky z prodlení (§ 1970 občasného zákoníku č. 89/2012 Sb.), jejichž výše vyplývá z vládního nařízení č. 351/2013 Sb.). 9. Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Tyto představují soudní poplatek ve výši 860 Kč a hotové výdaje spojené s předžalobní výzvou a podáním žaloby, a to v částkách po 100 Kč za každý z těchto úkonů (§ 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.) Celkem tedy náklady žalobkyně činí 1 060 Kč. 10. V daném případě nebyla žalobkyni přiznána náhrada nákladů spojených se zastupováním advokátem, neboť tyto náklady nejsou účelně vynaloženými náklady (viz Nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 988/12 nebo usnesení sp.zn. IV. ÚS 223/12).