10 C 160/2022-27 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 5. 2022 domáhal na žalovaném zaplacení 749 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tak, že dne [datum] v čase od [anonymizováno] do [anonymizováno] provedl převoz žalovaného z [obec] do [anonymizováno] záchytné stanice [obec], neboť žalovaný se v ebrietě válel na náměstí vedle vozovky, čímž ohrožoval vlastní život. Žalobce následně vyúčtoval žalovanému náklady na tento převoz spočívající v náhradě za použití služebního vozidla částkou 749 Kč, kterým bylo najeto 113 km. Protože žalovaný jevil známky ebriety, byť dechovou zkoušku odmítl, požaduje žalobce úhradu vzniklých nákladů po žalovaném. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani se nedostavil k jednání soudu, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobce se z jednání omluvil, a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný byl [datum] v čase od [anonymizováno] do [anonymizováno] za asistence příslušníků žalobce převezen do [anonymizováno] záchytné stanice v [obec] z důvodu, že ohrožoval život a zdraví vlastní. Žalovaný jevil známky ebriety. Žalobci vznikly náklady za dopravu žalovaného služebním vozidlem, a to za cestu z [obec] do [obec] a zpět v délce 113 km, kdy doprava byla provedena vozidlem [anonymizována dvě slova] [registrační značka], při průměrné ceně benzínu ve výši 27,80 Kč a základní náhradě za 1 km jízdy 4,40 Kč, kombinované spotřebě 8 l /100 km, tj. ve výši 749 Kč. Žalobce vyúčtoval žalovanému náklady na převoz spočívající v náhradě za použití dopravních prostředků ve výši 749 Kč a vyzval jej k úhradě nejpozději do 24. 11. 2021. Žalovaný však neuhradil ničeho. 4. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSZS“) osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89a odst. 1 ZoSZS je protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba (dále jen "záchytná služba") zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Podle § 89a odst. 2 ZoSZS se záchytná služba poskytuje v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici (dále jen„ záchytná stanice“). Záchytná stanice je zdravotnické zařízení. Podle § 89e odst. 1 ZoSZS prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla důvodná. Soud má za to, že v projednávaném případě vznikla žalovanému povinnost podrobit se vyšetření a pobytu v záchytné stanici dle § 89b odst. 1 ve spojení s § 89a odst. 1 a 2 ZoSZS. Protože se u žalovaného prokázala přítomnost alkoholu, vznikla mu dle § 89e odst. 1 ZoSZS zákonná povinnost žalobci uhradit náklady na jeho dopravy do záchytné stanice, které žalobci vznikly ve výši 749 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k jejich úhradě, splatnost stanovil na 24. 11. 2021, žalovaný se však dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobci tedy přísluší vedle jistiny též úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky 100 Kč za každý ze dvou úkonů § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. výzva k plnění a návrh ve věci samé, když opatření listinných důkazů a vyčíslení spotřeby soud nepovažoval za úkon ve smyslu § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky, toliko za plnění povinnosti tvrzení a důkazní žalobce), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozen, přešla na žalovaného povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v částce 400 Kč (dle položky 2 odst. 1 písm. a sazebníku poplatků), soud proto žalovanému poplatkovou povinnost výrokem č. III tohoto rozsudku v uvedené výši uložil. 8. Tento rozsudek obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.