10 C 202/2022-47 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 7. 4. 2022 po žalovaném domáhala zaplacení 3 036 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nedostavil se k jednání soudu, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný dne 24. 4. 2019 ve 13:11 hod. a ve 14:00 hod. v [obec] použil k přepravě prostředek městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to trolejbus – linku 57, kdy se však v žádném ze dvou výše uvedených případů na výzvu kontrolora neprokázal platným jízdním dokladem. V návaznosti na tato porušení povinností cestujícího, resp. přepravního řádu a smluvních přepravních podmínek žalobkyně, po žalovaném žalobkyně požadovala zaplacení jízdného ve výši 18 Kč a též přirážky ve výši 1 500 Kč za každou jednotlivou jízdu bez platného jízdního dokladu, to vše splatné v den příslušné přepravní kontroly (24. 4. 2019). Žalovaný však uvedené částky žalobkyni neuhradil a svůj dluh nevyrovnal ani v reakci na výzvu k plnění ze dne 21. 10. 2021. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl, když žalovaný fakticky uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ovšem žalovaný se při jízdě MHD provozovanou žalobkyní (trolejbusem linky 57) v žádném ze dvou výše uvedených případů neprokázal platným jízdním dokladem, a proto mu podle platného tarifu žalobkyně byla k jízdnému ve výši 18 Kč vyúčtována zvláštní přirážka ve výši 1 500 Kč, a to v souladu s § 18a odst. 2 písm. a) a e) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Žalovaný celkovou částku 3 036 Kč žalobkyni řádně neuhradil v den splatnosti (24. 4. 2019), a proto je povinen žalobkyni zaplatit žalovanou částku spolu se zákonnými úroky z prodlení (nárok žalobkyně na zaplacení žalovaných úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před podáním žaloby žalovaného o zaplacení písemně upomínala. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dvou paušálních náhrad hotových výdajů à 100 Kč (tj. za výzvu k plnění a sepis žaloby) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.