10 C 41/2022-31 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 16. 11. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení 628 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tak, že dne [datum] provedl přibližně v čase od 9:20 do 11:00 převoz žalovaného z [obec] do Protialkoholní záchytné stanice [obec], neboť žalovaný ohrožoval vlastní život a zdraví, když jevil známky ebriety a akutní intoxikace alkoholem. Jelikož byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu 3,53 ‰, žalobce vyúčtoval žalovanému náklady na převoz částkou 628 Kč spočívající v náhradě za použití služebního vozidla, kterým bylo najeto 108 km. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení těchto nákladů do 27. 5. 2021, tento však neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani se nedostavil k jednání soudu, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobce se z jednání omluvil, a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný byl [datum] za asistence dvou [anonymizováno] žalobce převezen z [obec] do Protialkoholní záchytné stanice v [obec] z důvodu, že ohrožoval vlastní život a zdraví. [jméno] mu byla dechovou zkouškou zjištěna hladina alkoholu 3,53 ‰. Žalobci vznikly náklady za dopravu služebním vozidlem z [obec] do [obec] a zpět, doprava byla provedena vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], při průměrné ceně benzínu ve výši 27,80 Kč, průměrné spotřebě 5,1 l /100 km, vzdálenosti 108 km, základní náhradě za 1 km jízdy 4,40 Kč. Žalobce vyúčtoval žalovanému náklady na převoz spočívající v náhradě za použití dopravního prostředku ve výši 628 Kč a vyzval jej k úhradě nejpozději do 27. 5. 2021. 4. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSZS“) osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89a odst. 1 ZoSZS je protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba (dále jen "záchytná služba") zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Podle § 89a odst. 2 ZoSZS se záchytná služba poskytuje v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici (dále jen "záchytná stanice"). Záchytná stanice je zdravotnické zařízení. Podle § 89e odst. 1 ZoSZS prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla důvodná. Soud má za to, že v daném případě vznikla žalovanému povinnost podrobit se vyšetření a pobytu v záchytné stanici dle § 89b odst. 1 ve spojení s § 89a odst. 1 a 2 ZoSZS. Protože se u žalovaného prokázala přítomnost alkoholu, vznikla mu dle § 89e odst. 1 ZoSZS zákonná povinnost žalobci uhradit náklady na dopravu do záchytné stanice, které žalobci vznikly ve výši 628 km. Žalobce vyzval žalovaného k jejich úhradě, splatnost stanovil na 27. 5. 2021, žalovaný se však dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobci tedy přísluší vedle jistiny též úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky 100 Kč za každý ze dvou úkonů § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. výzva k plnění a návrh ve věci samé, když opatření listinných důkazů a vyčíslení spotřeby soud nepovažoval za úkon ve smyslu § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky, toliko za plnění povinnosti tvrzení a důkazní žalobce), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozen, přešla na žalovaného povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v částce 400 Kč (dle položky 2 odst. 1 písm. a sazebníku poplatků), soud proto žalovanému poplatkovou povinnost výrokem č. III tohoto rozsudku v uvedené výši uložil. 8. Tento rozsudek obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.