10 C 5/2022-31 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 10. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 3 104 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného televizního poplatku za období od února 2019 do prosince 2020. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila, ani se neomluvila, ač k němu byla řádně a včas předvolána. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku 31. 5. 2016. Povinnost platit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně nesplnila žalovaná v období od února 2019 do prosince 2020 včetně. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 8. 3. 2021, v níž byla žalované stanovena přiměřená lhůta k úhradě. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, proto jí vyhověl, když žalovaná byla jako poplatník televizního poplatku dle § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“) povinna platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (dle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích), splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (dle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích). Protože žalovaná žalobkyni neuhradila televizní poplatky v období od února 2019 do prosince 2020 včetně, dluží tak žalobkyni částku ve výši 3 104 Kč. Žalovaná nezaplatila žalobkyni ničeho ani na základě výzvy žalobkyně, v níž byla stanovena přiměřená lhůta k úhradě (dle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích), žalobkyně se proto obrátila se svým nárokem k soudu, a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který byl kapitalizován částkou 509,29 Kč. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před podáním žaloby žalovanou k zaplacení písemně vyzývala. S přihlédnutím k nálezům [název soudu] sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a sp. zn [ústavní nález] ze dne [datum] a k usnesení [anonymizováno] soudu v [obec], [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů právního zastoupení, když tyto náklady nepovažoval za účelně vynaložené. Žalobkyně je veřejnoprávní institucí a ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků, v nichž nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně, proto na ni lze klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ačkoliv tedy náklady na zastupování advokátem nejsou v projednávaném případě účelně vynaloženými, náleží žalobkyni paušální náhrada hotových výdajů tak, jako by příslušela účastníku nezastoupenému v řízení zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř., tedy ve výši 200 Kč, tj. ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou úkonů (tj. výzvu k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když současně řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a šlo v něm o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč (k tomu srov. usnesení [anonymizováno] soudu v [obec] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.