10 C 54/2022-37 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 11. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že žalovaný je podle centrální evidence vozidel provozovatelem osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], které bylo žalobcem dne 29. 6. 2021 odtaženo z ulice [ulice] v [obec], a to za účelem blokového čištění. Uvedená lokalita, z níž bylo vozidlo žalovaného odtaženo, byla v souladu se zákonem č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“) označena dopravní značkou o dočasném zákazu stání. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedené dopravní značení nerespektoval, bylo vozidlo žalovaného prostřednictvím společnosti [právnická osoba] odtaženo a následně vráceno zpět do místa odtahu. Dle § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích jsou vozidla odstraňována z pozemní komunikace na náklady jejich provozovatelů. Provozovatelem výše uvedeného vozidla je žalovaný. Cena za odtažení vozidla činí celkovou částku 1 500 Kč, přičemž tato je stanovena usnesením schůze Rady města Brna. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky žalobcem vyzván předžalobní výzvou, avšak do dne podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho. 2. Na základě provedeného dokazování soud učinil dále uvedený závěr o skutkovém stavu. Žalobce, jakožto vlastník místních komunikací na území města Brna, pověřil společnost [právnická osoba] správcem místních komunikací na území statutárního města Brna v rozsahu uzavřené příkazní smlouvy [číslo]. [jméno] města Brna schválila svým usnesením č. R8/015 ze dne 28. 2. 2019 cenu za zpětný odtah v místě, prováděný dle zákona č. 13/1997 Sb., ve výši 1 500 Kč. [příjmení] [příjmení], [registrační značka] bylo umístěno v lokalitě, která byla označena dopravní značkou o dočasném zákazu stání vztahujícímu se ke dni 29. 6. 2021, proto bylo odtaženo a následně vráceno zpět do místa odtahu. Ke dni 29. 6. 2021 byl jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] v registru silničních vozidel evidován žalovaný. Výzvou ze dne 30. 7. 2021 k zaplacení nákladů za odstranění vozidla byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky do 14 dnů ode dne jejího doručení, zásilka byla připravena k vyzvednutí od 3. 8. 2021. 3. Soud věc právně posoudil podle ust. § 19b odst. 1 a 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, dle nichž nese náklady vzniklé vlastníku pozemní komunikace na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Dle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích je provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. V projednávaném případě, kdy byl v registru silničních vozidel evidován ke dni 29. 6. 2021 jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla žalovaný, je tak dán právní základ nároku uplatněného žalobcem. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když žalobcem uplatněné náklady za odtah vozidla nezaplatil v žalobcem stanovené lhůtě do 17. 8. 2021 (tj. 14 dní od 3. 8. 2021), soud považoval za důvodný rovněž nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud má s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu II ÚS 2396/09 za to, že žalobci nelze na nákladech řízení přiznat jakožto účelně vynaložené náklady za právní zastoupení, když u statutárních měst a jejich městský částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využít právní pomoci advokátů. Ačkoliv tedy náklady na zastupování advokátem nejsou v projednávaném případě účelně vynaloženými, náleží žalobci paušální náhrada hotových výdajů tak, jako by příslušela účastníku nezastoupenému v řízení zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. 5. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.