11 C 153/2022-24 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 383 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný využil přepravních služeb společnosti [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitelka“), a to dne [datum] ve vlaku [číslo] směr [obec], bez platné jízdenky v hodnotě 103 Kč (jízdné stanovené ve výši dle tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel). Po započetí přepravy se na výzvu pověřeného zaměstnance původní věřitelky neprokázal platným jízdním dokladem, proto s ním bylo sepsáno potvrzení o nedodržení SPPO a oznámení o závadách. Dále dne [datum] ve vlaku [číslo] směr [obec], bez platné jízdenky v hodnotě 280 Kč (jízdné stanovené ve výši dle tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel). Po započetí přepravy se na výzvu pověřeného zaměstnance původní věřitelky neprokázal platným jízdním dokladem, proto s ním bylo sepsáno potvrzení o nedodržení SPPO a oznámení o závadách. Původní věřitelka vyměřila žalovanému ke každému jízdnému přirážku 1 000 Kč, celkem tedy 2 000 Kč za obě jízdy. Žalovaný neuhradil na obě pohledávky ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původní věřitelkou a žalobkyní došlo k postoupení předmětných pohledávek na žalobkyni. Žalovaný i přes upomínku na svůj dluh neuhradil ničeho. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil. 4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně i žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřili). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný dne [datum] a [datum] cestoval vlaky [číslo] [číslo] směr [obec] bez platných jízdenek, neboť při kontrole pověřenými pracovníky původní věřitelky nebyl schopen prokázat se platnými jízdními doklady. Osoba pověřená dopravcem kontrolou jízdních dokladů o provedených přepravních kontrolách sepsala potvrzení o nedodržení SPPO, totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu, žalovaný obě potvrzení s vyměřeným jízdným ve výši 103 Kč s přirážkou 1 000 Kč a obě potvrzení s vyměřeným jízdným ve výši 280 Kč s přirážkou 1 000 Kč podepsal. Původní věřitelka své pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalovaný žalobkyni na žalovaný dluh ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu. 6. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Žalovaný tím, že se neprokázal platnými jízdenkami pověřeným pracovníkům původní věřitelky, nesplnil povinnosti uložené mu ustanovením § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, a přepravními podmínkami. Přepravní přirážku je pak žalovaný povinen uhradit v souladu s ustanovením § 49 odst. 3 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, za použití smluvních přepravních podmínek původní věřitelky. V souladu s citovanými právními předpisy a přepravními podmínkami byla původní věřitelkou ke stanovenému jízdnému 103 Kč připočtena zákonná přirážka 1 000 Kč a ke stanovenému jízdnému 280 Kč připočtena rovněž zákonná přirážka 1 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh původní věřitelce neuhradil ničeho, čímž se dostal do prodlení s plněním svého závazku, vznikla mu tak povinnost k úhradě zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. Původní věřitelka platně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení požadovaných úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč vůči žalovanému. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů právního zastoupení v celkové částce 1 089 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), a konečně částku 189 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. 8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.