11 C 36/2022-20 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 060 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] a [datum] cestoval dopravním prostředkem ([anonymizováno] – linkou [anonymizováno] a [anonymizováno] – linkou [anonymizováno]) veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní a uzavřel tak s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Při ani jedné přepravní kontrole se ovšem žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Žalovanému vznikla zákonná povinnost uhradit jízdné ve výši 2 x 30 Kč a rovněž povinnost uhradit přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 2 x 1 500 Kč. Žalovaný ovšem neuhradil ničeho. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil. 4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný cestoval dne [datum] [anonymizováno] - linkou [anonymizováno] a dne [datum] [anonymizováno] – linkou [anonymizováno], provozovanými žalobkyní bez platné jízdenky, neboť při kontrole pověřeným pracovníkem [role v řízení] nebyl schopen prokázat se platnou jízdenkou. Osoby pověřené [role v řízení] kontrolou jízdních dokladů při provedené přepravní kontrole sepsaly zápis ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] žalovaný se na výzvu neprokázal žádným jízdním dokladem, zápisy podepsal a převzal jejich stejnopisy. 6. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Žalovaný tím, že se opakovaně neprokázal platnou jízdenkou pověřenému pracovníku [role v řízení], nesplnil povinnosti uložené mu § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů a přepravními podmínkami. Přepravní přirážku je pak žalovaný povinen uhradit v souladu s ustanovením § 49 odst. 3 výše vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu za použití smluvních přepravních podmínek žalobkyně. V souladu s citovanými právními předpisy a přepravními podmínkami byla žalobkyní ke stanovenému jízdnému připočtena zákonná přirážka. Žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů právního zastoupení v celkové částce 1 089 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), a konečně částku 189 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. 8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.